Květen 2009

I'm always losing to win

24. května 2009 v 14:56 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Seems like it's time to begin...

Odmítám už cokoli chápat a očekávat.

Kill me if you dare.
Hold my head up everywhere.
Keep myself riding on this train.

A už mě ňák nebaví pouštět rádoby moudra do éteru přes tenhle blog ani tady vypisovat rádoby praštěné pohledy na obyčejné věci obyčejných dní.


Na zvednutí nálady

21. května 2009 v 19:41 | queenofscots |  Mjúsic to my ears and yours too after all
Hudba, music nebo mjúzik to je jedno, každopádně má to fakt blahodárný účinky na mou mysl ... no mysl možná ne, ale náladu a duševní pohodu určitě.Už aby bylo léto a všechny koncíky a fesťáky, aaach!

Už mám slíbený nový album od Prodigy, ochutnávka zde a nemá chybu:


A pak horlivě vyhlížim, s čim mě potěší mnou protěžovaní Kasabian ze svýho novýho alba. První písníčka Fire a klip k ní se fakt vyvedly, vypadá to, že Kasabian se zase posunuli o krok dopředu. Miluju Serge a jeho klobouky, ten chlap má prostě něco do sebe. Všem to tam vlastně sluší až na zpěváka Toma Meighana, z kterýho je pravá a nefalšovaná mánička. Hm, škoda, ale zpívá mu to dobře a to je dobře:)


Erase and rewind

19. května 2009 v 14:52 | queenofscots |  Vyjímečné stavy nouze
Kdo říká, co je dobře a co špatně??

Já, já a nikdo jinej.

Kdo říká, co mám dělat a co ne??

Já, já a nikdo jinej.

A hlavně, kdo říká, jaká mám bejt??

JÁ, JÁ A NIKDO JINEJ!

takže erase and rewind



Sex, stres a blablabla

19. května 2009 v 0:32 | queenofscots |  To radši nikde nepublikuj
Vždycky mám problém s tím, jak začít článek, protože mě nic originálního, co by navodilo směr a atmosféru, nenapadá. A mám problém s vyjadřováním se ... teda na papír, nebo monitor, to je fuk. Kdybyste mě potkali tváří v tvář, byla bych vám vykládala cokoli od toho, jak sou chlapi super počínaje, až po to, jaký sou chlapi idioti konče. Hrozně odivuju Báru, do kerý hučim každý pondělí v práci, když neni co dělat, že má takový nervy a ještě mě nepraštila lopatou. Já bych se praštila hned.

Taky jsem trochu experimentovala a researchovala a došla k závěru, že nejrychleji a nejefektivněji hubnu, pokud jsem ve stresu, tj. když se na mě vykašle kluk nebo když jsem ve svízelné životní situaci a uvědomuju si to víc, než je zdrávo. Tak kdo se n mě vykašlete, ať se můžu letos v klidu chodit opalovat na plavečák?

A čekaj mě poslední 4 týdny v Ab a už zase nestíhám. A začínám mít trochu strach, páč nevim, co mě čeká a nemine v té mojí milé rodné krajině. (cha, rým) Což mě činí torchu nervózní, čili ve stresu, takže hurááá, jsme tam kde sme chtěli. Takže vykašlávání se na mě můžem nechat na horší časy:)

A moudro z mého života na závěr: ikdyž si říkáte, že jenom sex vám nestojí za kruhy pod očima a častější převlíkání peřin, tak vězte, že stojí i za horší věci, protože usínat sám/sama pěkně sucks.

Dobrou noc, moje věrná kachničko na spaní, co když se na dvě minuty strčí do mikrovlnky, tak krásně hřeje. Tys můj věrný společník, který se mnou tráví každou noc, nikdy na mě nevrčí, nechrápe a vždy se nechá obejmout. Akorát, že sexu si s tebou člověk neužije ani za mák.

Is something missing?

7. května 2009 v 1:04 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Utahaná a otrávená vším, nalitá vínem a Baileys, poslouchajíc dokola a dokola White Shadows ... if you ever feel like someting´s missing, things you´ll never understand ... jsem si přečetla Kubův příspěvek na jeho blogu a spadla mi čelist.

Všemožnejma myšlenkovejma pochodama, který pak během asi pěti minut následovaly, jsem si uvědomila, jak je všechno hrozně oboustranný ... že proto, aby člověk mohl být šťastný, musí být zákonitě sobec nejvyššího kalibru, což na druhou stranu přináší stavy podobný tomu mýmu nebo Kubovýmu, kdy by toho člověk tolik chtěl a ikdyž jsou to věci banální a jednoduché, tak neni možno ... nebo jak je důležitý, aby se člověk cítil pochopen a hlavně aby stál druhým za to, aby se ho snažili pochopit ... a hlavně, že chtít je dobrej první krok, ale že jenom chtít nestačí ... že člověk asi musí občas zatajit dech a skočit ... a doufat v měkké přistání, anebo aspoň v takové, co mu otevře oči.

Zatím se mi potvrdilo, že všechno má svůj význam, ikdyž to zrovna teď třeba tak nevypadá. Musí být strasti abysme si pak vychutnali ty radosti. Musí být nějaký to dno, od kterýho se můžem odrazit. A dokud má člověk kolem sebe lidi, který má rád a oni mají rádi jeho, je to všechno dobrý.

Já osobně hlavně potřebuju mít pocit, že ostaním za něco stojím a že mě lidi můžou mít rádi takovou, jaká jsem ...

Moc alkoholu a málo spánku. Je toho tolik, co bych chtěla říct ale radši dobrou.

A stejně to řeknu ... prostě potřebujeme tu "spřízněnou duši" neboli někoho, kdo nám zvedne hladinu hormonů na takovou úroveň, že takovýhle věci nebudem mít potřebu řešit :) No, hodně štětí.

Try to listen

5. května 2009 v 17:24 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Na Tomínovo přání 10 věcí, který mám na Aberdeenu ráda (a který mi možná budou trochu chybět)

1. náš byt
2. grilování u nás na zahradě
3. moře a ty veeeelký rybářský lodě, ze kterých vám běhá mráz po zádech, když kolem vás proplouvají
4. Starbucks na Uninonce
5. výlety do Stonehavenu a k Dunnotar Castle
6. univerzitní campus v Old Aberdeen
7. moji věrní spolužáci Gaston a Zdeněk
8. Mirka a její nezaměnitelná španělština i přístup k životu
9. Bára, nejlepší spolubydlící na světě (ta první Bára byla ale taky super:))) a naše sáhodlouhý debaty o všem
10. Kopparberg Pear Swedish Cider



Sunny days, oh where have you gone?

1. května 2009 v 20:14 | queenofscots |  Vyjímečné stavy nouze
Když si vzpomenu, jak dopadli Vilém s Jarmilou, tak bych měla bejt vlastně ráda, že teď ležím sama v posteli, piju Colu bez kaorií a vybírám film na dnešní večer. Ale když si vzpomenu, jak si spolu Vilém s Jarmilou užívali, než oba skončili pod drnem, tak mě ta prázdná postel docela štve. No nic.

Mé teatrální nadání mi možná zlepšilo známku z jazyka hispánského, donutila jsem tři drivery aby mi dali pusu na tvář abych neuschla (to je fakt zoufalý, co), pustila jsem se z práce brzo a tím mé pozitivní zážitky končí. Posuňte někdo čas na 15. června, hniju tady zaživa.

Mnoho pozdravů a mám vás ráda, plus vy tam na české straně, taky byste mohli projevit víc nadšení z mýho návratu.