Sto roků samoty

4. dubna 2009 v 13:11 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Když 31. prosince 2008 odbíjela půlnoc, opilá jsem zírala na oblohu, kde se pár rachejtlí snažilo asi o ozvláštnění toho momentu, a ikdyž jsem v ten moment sama nebyla, věděla jsem, co mě tenhle rok čeká ... sto roků samoty. A je to pěkně na hovno, abych pravdu řekla.

Na jednu stranu jsem královna všech cyniků, loktařů, chodičů přes mrtvoly a nakopávačů do rozličných prdelí, (nebo bych si přála být) ALE ... jsem ženského pohlaví. A dělám si naděje. Navíc já jsem já a já chci žít a užívat si a dost mě frustruje, když i přes mé veškeré nenápadné snahy, jsem odkázaná na čekání. Naděje jsou zabijáci vší spontánnosti a já jsem začala spontánnost milovat, jenže na ní asi až moc čekám a taky od ní moc čekám.

Došlo to už tak daleko, že začínám přemejšlet nad záchranou jistého kamaráda, co chtěl zachránit od nudy v jeho vztahu.

A to je prosím pěkně jaro.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Meck Meck | Web | 5. dubna 2009 v 21:37 | Reagovat

tak třeba právě proto, že je jaro :)

2 Meck Meck | Web | 5. dubna 2009 v 21:37 | Reagovat

žij okamžikem a uvidíš, řešení se najde dřív než čekáš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama