Duben 2009

Longview

30. dubna 2009 v 23:54 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Poslední dobou sem píšu akorát samý bláboly o spodním prádle nebo chlapech, maximálně sem opíšu text písničky, kterej se mi z nějakýho důvodu zamlouvá (to o tom orgasmu si přečtěte ještě jednou, podle mě je v tom ukrytá hluboká životní pravda, hlavně pasáž s větrem a vánkem:)). Kam tohle spěje a kam spěju asi já? No prostě je to vidět i na komentářích, které jsou skoro nulové ... A teď už se mi sem ani moc psát nechce, abych pravdu řekla. Mám pocit, že to teď mám v hlavě srovnaný ažaž, ale čekám ňákou další zradu. To asi proto, jak jsem vytrénováná a zvyklá na to, že se všechno dřív nebo později, z větší či menší míry, zesere. Prostě neni inspiration, neni motivation. Každopádně, dneska jsem si koupila letenku domů a byl to zvláštní, ale pěkný pocit, když jsem zaškrla kolonku "one-way only". Vlastně teď stojim zase před dalším začátkem, co? Před další výzvou a ikdyž někde ve skrytu duše mám trochu strach,tak vím, že tohle je zase něco posouvacího a já posunout potřebuju, jinak budu nadosmrti všem vykládat jenom o chlapech a spodnim prádle. Asi to máme v rodině, že si neustále posouváme laťky výš a výš, asi zkoušíme, co vydržíme.

Nechtěla jsem sem o tom psát, ale napíšu, aspoň ve stručnosti. Jak je vidno, velikonoční prázdniny doma na mě zanechaly trvalé dojmy a následky. Bylo to super a aspoň mi to pomohlo zkousnout dvě další zklamání, kterých jsem se doma dočkala. Co si budem říkat, za tím prvním stál chlap. Mávla jsem nad ním rukou a nechala to bejt. Jenže se posledních pár dní budím s pocitem zloby a ukřivděnosti a v duchu vymejšlim, co bych mu tak řekla. Neřeknu mu nic, páč je to jenom další zkušenost a on jenom další ze zástupu chlapů, co jsou moc velký srabi na to, aby s holkou jednali na rovinu. Ale překvapuje mě, že ikdyž patří do kolonky "odepsáni", tak se občas budím s pocitem "Olivere, ty hajzle!"

Druhý zklamání bylo ale mnohem horší a radši ho nebudu moc rozpitvávat, abych situaci ještě nezhoršila. Na jednu stranu dotyčnou chápu a na tu druhou mám sto chutí ji polejt studenou vodou aby se už konečně probrala a vyhrabala z tý svojí "deprese" nebo co to má posledních pár let a přestala od sebe odhánět lidi, kterým na ní záleží. Protože jsem ji zrovna v tomhle období, jako kamarádku, o kterou se můžu opřít, postrádala.

Pri orgazme

23. dubna 2009 v 13:11 | queenofscots
Pri orgazme chce zomrieť každý chlap,
tak si stále vravím teda skáp.
Pri orgazme s tebou, no to je hit,
nechcem eště skapať, ale žiť.

Pri orgazme chce zomrieť každý chlap
a každá žena ticho v spánku.
Chlap sa vždy riadi podľa starých máp,
dá radšej prednosť vetru ako vánku.

Každý chlap chce zomrieť pri orgazme,
až pri ňom sa vidí, kto sme, čo sme.
Každý chlap chce skončiť v ženskom lone.
Každý chlap chce zomrieť pri výkone.

Richard Müller

Vážení a milí, je to tady

22. dubna 2009 v 16:52 | queenofscots |  V rámci mezinárodní integrace
Jak to jenom říct. Asi stručně a jednoduše. Prostě jsem dospěla po dlouhé a psychicky velmi vyčerpávající (ale vážně) úvaze k velkému rozhodnutí. A to že, queen of scots má skotů a celýho Aberdeenu a celý týhle experience plný zuby a v červnu po zkouškách to tu balí a vrací se do své rodné české kotliny potažmo na další veleúspěšná studia do Prahy.

Píšu to tu hlavně proto, abyste si tohoto blogu vážili, protože brzo už ztratí smysl a přestane fungovat (nebo se spíš přejmenuje a pojede se dál, haha, ke zděšení celého kybernetického prostoru).

Důvodů k tomu mám plno a popravdě se mi to tu nechce moc rozepisovat (hlavně proto, že komukoli to oznámim osobně musim podat dostatečné zdůvodnění a když si představim, kolik lidí to ještě neví, jímá mě děs a hrůza). Prostě dva roky mi přijdou jako dostatečná experience a teď je čas se vrátit zas zpátky mezi svoje, zpátky domů. Kdo mi tohle může zazlívat? A už jsem rozhodnutá, takže moji přátelé mi to v rámci zachování přátelských vztahů nebudou NIJAK negativně komentovat:)

Jinak pro dokreslení mého nynějšího stavu: zrovna v těchto chvílích jsem měla odevzdávat esej na 2500 slov, z který nemám skoro nic a co je největší prča, že mě to ani trochu nevzrušuje. Třeba to dokončim ještě tenhle tejden. V rámci evropské sounáležitosti a folklóru byste si měli poslechnout "Na skle malované" neboli písničky z takovýho modernějšího muzikálového pojetí Jánošíka, který se stal mým novým hrdinou a jsem přesvědčená, že určitě měl seksy zadek. Taky jsem doma nechala sportovní podprsenku, což bude problém, no tak budu muset vybrat nějakou starší nešťastnici z mojí kolekce ... Taky sem nedala číslo jednomu roztomilýmu klukovi na Hvězdě v přesvědčení, že to tak bude lepší, páč Skotsko neni zas tak exotický a ikdyž jsem v tý době věděla, že Skotsko už je out, tak sem asi byla moc opilá a radikální. No a teď kvůli tomu otravuju kámošku aby když ho náááááhodou třeba znova na Hvězdě potká, tak aby mu nacpala můj mail. Jak se tomuhle říká? Ty si ale trdlo!

Ještě že jdu dneska do práce, mám pádnej důvod proč nepokračovat hlemýždím tempem v tý eseji a navíc mám chuť na pizzu a nemusim tudíž pít vodu z kohoutku (což i tak činím, ale nejdřív si přefiltruju, cháá). Plus pochvala pro Bitr, věta "všechno je před námi, tak jako vždycky bylo" je motto měsíce, možná i roku nebo spíš něco, co bysme si měli opakovat pro lepší náladu.

So životom v ohrození

8. dubna 2009 v 23:31 | queenofscots |  Vyjímečné stavy nouze
Stála som na brehu rieky no a v tom
urobil sa vír a ja v ňom.
So životom v ohrození
to človeka náhle zmení.
Počítam v duchu
one, two, three, four...

Prúdy ma nesú dolu divokým splavom
krútim sa, lapám po dychu.
So životom v ohrození
to človeka náhle zmení.
Snažím sa tomu uniknúť.

Pozerám sa kde mi zrazu zmizli všetci tý,
čo kričali na mňa skoč.
Zachránit ma budeš musieť asi ty,
alebo si počkám na Baywatch.

Taky jsem včera ve vlaku do Plzně konečně pochopila (sice asi po svym, ale konečně to dává smysl) "Are we human or are we dancer". A já jsem human a ne dancer a chtěla bych se tím řídit...

When there´s nowhere else to run ...

5. dubna 2009 v 22:11 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
... is there room for one more son? (v mym případě daughter)

Mám si hodit korunou?

A jak má člověk vědět, co je správný rozhodnutí?

Já teď nevím vůbec nic a dost mě to znervózňuje.

Nechci přežívat, ale žít nebo taky moudro z cesty z města "já se nechci živit, já chci žít".

Nebo bych si mohla vypracovat pro/con seznam ...

Každopádně optimální řešení by bylo nechat se vystřelit s Hobitem na měsíc na Měsíc:)

Včera jsem šla s Luckou do Žežic na jedno malý, svítilo sluníčko a bylo nám fajn. A pak fajn večer s lidma co mě zajímají a já zajímám je:) Aspoň zatim, nevim, jestli si to po včerejšku nerozmysleli, haha. A vlastně se těhlech fajn pocitů dá zažít celkem dost, když se chce a když to jde. Protože někdy by se chtělo ale nejde to a naopak. Ale teď by to jít mohlo, tak se budu snažit dál.

A utíkat z boje se nemá, co? Jenže já nechci bojovat. Zatim.

Sto roků samoty

4. dubna 2009 v 13:11 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Když 31. prosince 2008 odbíjela půlnoc, opilá jsem zírala na oblohu, kde se pár rachejtlí snažilo asi o ozvláštnění toho momentu, a ikdyž jsem v ten moment sama nebyla, věděla jsem, co mě tenhle rok čeká ... sto roků samoty. A je to pěkně na hovno, abych pravdu řekla.

Na jednu stranu jsem královna všech cyniků, loktařů, chodičů přes mrtvoly a nakopávačů do rozličných prdelí, (nebo bych si přála být) ALE ... jsem ženského pohlaví. A dělám si naděje. Navíc já jsem já a já chci žít a užívat si a dost mě frustruje, když i přes mé veškeré nenápadné snahy, jsem odkázaná na čekání. Naděje jsou zabijáci vší spontánnosti a já jsem začala spontánnost milovat, jenže na ní asi až moc čekám a taky od ní moc čekám.

Došlo to už tak daleko, že začínám přemejšlet nad záchranou jistého kamaráda, co chtěl zachránit od nudy v jeho vztahu.

A to je prosím pěkně jaro.

Máte rádi změny? Já asi jo...

2. dubna 2009 v 22:11 | queenofscots |  Že by něco normálního??
Proč dělat věci jednoduše, když to de i složitě = moje nové životní krédo + nadělej co nejvíc fópá, co to jde.

Nedemonstrovali dneska ňák hromadně studenti? Já chci taky. Třeba za to, aby bylo lehčí měnit plány. T-mobile pršel rôže na Graben a já dostala celou rôži, zní to skoro až romanticky a bylo to pěkný, až na samotný T-Mobile fakt. A tohle srandovní písmenko ô je tu proto že slovenská klávesnice je velká zábava a já po třech hodinách spánku za celej den nemám na to tady hledat u s kroužkem. A skákací kluci od St.Olivera před St. Stephan Dom byli ohromujícně okouzlující. Vôbec miluju Vídeň a Mozartovy koule budou jednou moje zkáza (nebo něčí jiný, ha).

Věděli ste, že výraz "boha jeho" je na Slovensku velice neslušný? Já teda ne a suveréně jsem to prohlásila před babičkou i dědou, silnými katolíky. Doufám, že se za mě dneska u Štěpána pomodlili očenáš.

A když už vás nebaví ani čerstvě narozený kotě (protože je ještě moc malý na darwinistický pokusy), tak se seberte a bežte se svojí mámou na návštěvu ke kámošce ze střední. Měli dobrej ovčí sýr a prej mluvim slovensky líp než máma.

A chtělo to hodně sebezapření a ovládání abych výraz bj nepoužila před babičkou znova, když jezdíte po vídni, zmatený jak včely, protože ten chlap z GPSky je prostě debil.

A na závěr dôkaz, že Ginevra je geniální: Tatíček mi schôzku zakázal, prý má strach, co bys mi ukázal.

Tak to sem zvědavá. Na vše. Ale ve svym věku si to môžu dovolit.

A smysl to už dávno nedává, ale to si ve svym věku môžu taky dovolit. Co si vlastně ve svym věku nemôžu dovolit? Dvacítka je vlastně skoro nic. Takže na co čekám?