Okej, jenom stručně. Expert na španělštinu ze mě určitě nebude. Kafe s prapodivnym italskym muffinem ten testovej debakl ale spravili. Plus jsem si otevřeně přiznala, že jsem závislá na spodním prádle. Všemu ostatnímu ještě v obchodech dokážu odolat, ale perfektně střižené podprsence absolutně dokonalý barvy ne. A nesmim zapomenout na ladící kalhotky. Hihi. Marnivá. No ale co už. Jo a taky vážně nemůžu jezdit pozpátku v autobusech. To jsem se pak proklínala, že sem ňáký kafe vůbec pila. A proč věci nefungujou, tak jak maj, zrovna když to nejmíň potřebuju? A taky jsem nezkalamala a nechala vše na poslední chvíli, miluju ty chaotický dny, kdy sem ráda, že čirou náhodou, jsem všude kde mám bejt (třeba v práci za dvacet minut). Jo a ještě nevim proč, asi jsem jednoduše jenom nemožná, ale vždycky nacpu oslavenci všechno, co mu nesu už ve dveřích a blahopřeju mu až za deset minut, kdy mi dojde, že jsem vlastně na oslavě narozenin. No, každej máme svoje mouchy, ne?
Maruško, jsi pořád single? Já jen, že tě tedy beru!! Ženská bez spodního prádla je jako nezabalený dárek pod vánočním stromkem...takže když je to spodní prádlo v té správné barvě a navíc perfektně sedí, je to geniální příležitost, jak se dostat do ráje..
Btw - pořád lepší gratulovat k čemukoliv o chvilku později, než vůbec ne... A jestliže má někdo malou předsíň, kde se nedá nic nikam odložit, pak se nesmí divit, že hned všechno dostane do náruče - pak ať si s tím dělá, co chce!;-)