...
mizerná láska a dobrý pití,
mizerná láska a dobrý pití.
Na tebe nechám vítr vát
od moře, který hloubkou mrazí.
V ledu tě budu milovat,
i málo může hodně zkazit.
A rána jsou pak k nepřežití,
mizerná láska a dobrý pití,
mizerná láska a dobrý pití.
Pod měděným nebem mě za ruku vem,
ať Bůh tě provází nocí i dnem.
Předtím však musíš dvanáct let spát,
budeš-li chtít mou ženou stát.
Na dnešní konverzaci za španělštiny sem si měla připravit pár vět o mém nejlepším a nejhorším dni. Vyřešila sem to elegantně. "Můj nejelpší den je moc osobní na to, abych vám to tu vykládala" (řečeno v lámané španělštině, ale učitelka pochopila a rozesmála se a vzala to). Potřebovala bych zase další příděl takovejhlech nejlepších dnů, kdy provádíte věci, který si rádi necháte jenom pro sebe a když se vás někdo zeptá, proč se pořád tak blbě culíte, začnete se blbě culit ještě víc.
Mizerná láska a dobrý pití, musim vážně dvanáct let spát???
Jo a nejhorší dny si radši nepamatuju.
Maruško, možná to bude úplně mimo mísu, ale to neva:-D...vloni jsem si povzdechl, že jsem ještě nenašel tu pravou a jedna kamarádka mi na to odověděla, že taková se ještě nenarodila...takže co já bych dal za tvejch "blbejch" 12 let - za 12 let jí bude teprve 11 a mně 34 (tedy pokud se narodí brzy...), takže klidně měním;-).
A ještě jedna věc - všichni si myslí, že když se něco řekne nahlas, že to jakoby zmizí a je to tím vyřešeno - v případě negativních věcí je to dobrý, ale co když cítíš a držíš v sobě něco krásnýho a pak to teda řekneš nahlas...? To už asi nedomysleli, což?! Hmm...