Co si mám na tu stěnu tak ještě plácnout?

5. března 2009 v 22:47 | queenofscots |  Po přečtení radši zahoď
Jsem znepokojená, ale na druhou stranu vysmátá jak lečo. To ta Lenka, jak mi řekla, abych se netěšila domů, asi. Je mi líto, že nepojede domů, ale já nedopustím, aby tohle potkalo i mě, páč pokud Jamese neudolám svejma pádnýma argumentama, tak dám notice a bude vymalováno. Hotovo. Správně, s nikym a ničim se neser. (ALe řeknu mu to až příští tejden, radši) Taky sem si dupla a mám pokoj sama pro sebe, nová spolubydla mě za to asi nesnáší, ale tak co. Po tom všem na to mám nárok a je to pro dobro a duševní zdraví všech zúčastněných to nejlepší řešení.

Byste nevěřili, kolik lidí se se mnou poslední dobou chce kamarádit na fejsbuku, hihi, mám z toho radost, páč si člověk přijde aspoň trošku social, když zjistí že má minimálně 141 známých ale na druhou stranu ... ale jóó, s většinou mám aspoň ňákej ten zážitek a lidi co neznám NEBERU.

Teď už zbejvá přesvědčit mámu, ať do AU odletí 4. dubna, když do Prahy přiletí Obama, ať mám dvě mouchy jednou ranou.

A zase sem dělala bojovníka 2 a downward-facing-dog a podobné uklidňující a protahující cviky, lidi, jóga je moje spása, sem zjistila. Páč mě, od přírody nervního člověka, UKLIDŇUJE a stávám se díky ní SNESITELNĚJŠÍ a víc v pohodě. A nepoznávám samu sebe, páč konzumuju na moje poměry velké množství ovoce a zeleniny a zatim mě to i baví. Čokoládový mini-muffiny jsou moje zkáza takže tímto jsou oficiálně v naší domácnosti zakázány pod trestem nejvyšším a to - viník je musí všechny hned naposezení skonzumovat aby nezbyl ANI JEDEN a jemu (v našem případě jí) bylo ŠPATNĚ a už je nikdy nepřinesl/a.

Toť report z poslední doby a jóó, konečně sem si při psaní blogu vzpomněla, co sem sem chtěla vlastně napsat - zamyšlení.

Znáte to, poznáte člověka, přijde vám zajímavej. Společný zážitky, přátelé, stejnej boj, hádky a pod a zjišťování, že vám na něm docela i záleží a jemu na vás taky (i když si to nechce přiznat). No a máte tady velice zajímavý a neopakovatelný vztah, jak já to nazývám loveandhate. No ale prostě vám ten člověk přesevšechno uplynulé vždycky přišel charismatický, zajímavý, docela i atraktivní, se zajímavýma (i když někdy fakt nahlavupadlýma) názorama, co vám dá všechno sežrat a vy ho za to nesnášíte, ale zas si to na druhou stranu ceníte, protože vám to v lecčems otevřelo oči. No, takže tak. Dobrý ne? Jenže pak bum a ne že by vám na tom člověku už nezáleželo (a že vás už nepřitahuje, to se taky stává) ale prostě to celý jeho charisma a zajímavý názory a pěkný chvíle, kdy si dobře popovídáte i největší hovadině, co vás napadne, jsou prostě a jednoduše fuč. A místo toho tady máte zjevně trochu šiblýho člověka, kterej těma svejma neustálejma blbejma řečma vás akorát otravuje a znechucuje. Jeho arogance a sebevědomí už neni okouzlujicí, ale dost trapný a nemístný a vy nechápete ... prostě nechápete a dospějete do stavu, kdy vám to je už úplně jedno ale na druhou stranu vás to mrzí, páč ste přišli o velice dobrýho kamaráda. (Nevím, jestli je to tím, že se ho já začala vnímat jinak, že on sebe začal vnímat jinak, že ztloustnul, zblbnul nebo všechno dohromady) (a aby nedošlo k omylu proboha, tak dám akorát malej hint, že na blogy kašle, nebo aspoň co já vim, tak kašlal)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bittersweet bittersweet | 6. března 2009 v 8:07 | Reagovat

ja sem jen po tech svejch deseti brutalne muffinovejch dnech musela pribrat asi padesat kilo, obdivuju te ze se jim zvladas vyhejbat, i kdyz podobny devky cihaj v kazdym druhym regalu i tady. taky ovocuju a zeleninuju a zjistuju ze se cejtim fakt fajn (prekvapko:D), ale znam se a to me desi, taky se znas a desi te to?:) k druhy casti: s lidma je potiz... znam presne pocit co popisujes:), a podle me se stane jeste tolik veci, klidne jeste osmnactkrat zmenis hledisko a vystridas stavy mrzimeto nemrzimeto a mozna to tak bude po zbytek zivota:D jestli zni muj komentar moc kofeinove, tak zni uplne spravne. ted sem btw posnidala suchar a banan, co ty na to:))

2 Mary Mary | 7. března 2009 v 16:14 | Reagovat

Suchar a banan ...  si statečná! A jo, znám se ... a proto sem se sebou věčně nespokojená. Přišla sem na to, že nejlíp se hubne, když člověk řeší úplně jiný věci, než hubnutí (a většinou k tomu nejí). Takže neřešit a nežrat = moje nové motto:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama