Březen 2009

Lítání mě prostě baví

30. března 2009 v 23:05 | queenofscots
Dostal se mi do rukou takovej legrační papír. Opravdový záznamy mezi piloty a řídícími věžemi.

Věž: "Abyste zabránili hluku, uhněte prosím o 45 stupňů doprava."
Pilot: "Co můžeme dělat za hluk ve 35000 stopách?"
Věž: "Takovej rachot, jako když vaše 707 narazí do 727 před vámi."

Pilot: "Dobré ráno, Bratislavo."Věž: "Dobré ráno, pro informaci, tady je Vídeň." Pilot: "Chystáme se na přistání Bratislavo." Věž: "Tady je opravdu Vídeň." Pilot: "Vídeň?" Věž: "Ano, Vídeň." Pilot: "Ale proč? My jsme chtěli do Bratislavy." Věž:"OK, tak přestaňte přistávat a zahněte doleva."


Věž: "Jste Airbus 320 nebo 340?"
Pilot: "Samozřejmě, že Airbus 340"
Věž: "V tom případě buďte tak laskav a zapněte před startem taky ty dva další motory."

Věž ironicky k pilotovi, který obzvlášť tvrdě přistál: "Nojo, přistání nemusí být žádný tajemství, pasažéři můžou klidně vědět, že už jsou dole."
Pilot: "To nevadí, oni stejně vždycky tleskaj!"

Pilot společnosti Alitalia, kterému vyřadil blesk z provozu půlku kokpitu: "Skoro všechno nám vypadlo, nic už nefunguje, ani výškoměr už nic neukazuje ..."
Po pěti minutách nadávání se ozve pilot jiného letadla: "Drž už hubu a zemři jako chlap!"

Pilot: "Máme málo paliva! Okamžitě žádáme další instrukce."
Věž: "Jaká je vaše pozice? Nemáme vás na radaru."
Pilot: "Stojíme na dráze 2, čekáme už věčnost na cisternu."

Věž: "Po přistání prosím na Taxiway Alpha 7, Alpha 5, Whiskey 2, Delta 1 a Oskar 2"
Pilot: "Kde to je? My se tady přece nevyznáme!"
Věž: "Nic si z toho nedělejte, já jsem tady taky teprve druhý den."

Pilot: "Žádáme o povolení ke startu."
Věž: "Sorry, ale nemáme váš letový plán, kam letíte?"
Pilot: "Do Salzburgu, jako každý pondělí."
Věž: "Dneska je úterý."
Pilot: "To je super, tak to máme dneska volno."

Věž: "Vaše výška a pozice?"
Pilot: "Měřím 180 a sedím vepředu vpravo."

Věž: "Máte dostatek paliva, nebo ne?"
Pilot: "Ano."
Věž: "Ano co?"
Pilot: "Ano, pane."

Po každém letu vyplňují piloti formulář, který se jmenuje Grip, neboli stránka. A tam napíšou všechny technické problémy a závady na letadle, které zpozorovali během letu a které je potřeba opravit. A mechanici si to přečtou a zjednají nápravu a pak do formuláře napíšou, co a jak bylo opraveno. Letecká společnost Quantas (s kterou mimochodem poletim do Austrálie, uáááá) vydala knihu, ve které nejlepší chuťovky zveřejnila. Je tam vždy zapsán problém a řešení.

Problém: Zkušební let byl OK, ale automatické pistávání bylo velice drsné.
Mechanikova poznámka: Automatické přistávání na tomto letadle není nainstalováno.

Problém: něco je uvolněno v piltoní kabině
Mechanik: něco bylo utaženo v pilotní kabině

Problém: na přední skla jsou mrtví brouci ...
Mechanik: byli objednáni živí brouci

Problém: autopilot v poloze "držet výšku" nechá letadlo klesat 60 m/min
Mechanik: tento problém si nemohu předvést na zemi

Problém. třecí zámky způsobují, že se škrtící páčka zastaví
Mechanik: proto tam také jsou

Problém: Motor číslo 3 chybí!
Mechanik: Pokrátkém hledání byl motor nalezen na pravém křídle

Problém: myš v pilotní kabině
Mechanik: byla naistalována kočka

Problém: Z pod přístrojové desky se ozývají zvuky. Jsou to zvuky jako by trpaslík bouchal na něco kladívkem.
Mechanik: trpaslíkovi bylo odebráno kladívko

Malej tlustej puč a podobně

26. března 2009 v 22:53 | queenofscots |  Po přečtení radši zahoď
Na lidovkách maj anketu o nejlepší název pro vládní krizi. Hmm, fakt se to rozhoduje těžko. Mě se vybavila akorát jediná věta, kterou nám se ségrou říkala naše maminka, když jsme byly neposlušné a odmítaly sníst tu hnusnou rybičkovou pomazánku (na kterou sem teď paradoxně dostala chuť) a toť "Hitlera na vás!" Já jako student politologie bych se asi měla vyjádřit nějak obsáhleji, ale co si budem vykládat, že. Už abych se s diplomem vrátila a dala to tam do pořádku (haha). Mě teď zajímá možná tak německej kancléř, kterýho pořád nemám úplně zreferencovanýho a noční můra moje i celé Evropy - Lisabonská smlouva. Máte-li někdo nějaké šikovné materiály, hlaste se zde, podle kvality bude odměna (jeden článek=jedno pivo, jeden dobrej článek=dvě piva).

Jinak tu je další seznam, nějak mě začalo bavit tyhle seznamy vymejšlet (Kubo taky si klidně napiš svůj, plagiátoři bejvaj trestáni pouze na akademický půdě). Takže věci, co mě znervózňujou: když vykonávám ve fitku nějakou namáhavější činnost, tudíž ze mě lije pot, a kolem mě se pořád producíruje tan nejhezčí trenér a kouká na mě a já si vážně nejsem jistá, jestli je to proto, že ještě nikdy neviděl někoho tak splavenýho nebo protože na trenažéru za mnou běží ňáká sexy bloncka. Haha, já to sem musela napsat. Taky mě znervózňuje váha (jak jinak, tak sem si pořídila svou vlastní digitální), zácpa (dopravní), ticho před bouří, chození kolem sebe jako lvi v kleci, otevírání obálky ve který na mě číhá vyúčtování od ScottishPower, chvíle než se objeví zůstatek na účtě, pohled na nutriční hodnoty nějakýho obzvláště dobrýho výrobku, Bářino pískání a fakt, že podle toho co se ozývá ze sousedovic dětského pokoje, musí se z jejich ani ne roční ratolesti stát psychicky narušený člověk. Chudák. Jo a taky akvárko v obýváku s těma nejodpornějšíma rybičkama na světě, pozůstatek z doby kamenné (vyložte si to jak chcete).

Fit about ya?

Svět se točí a voda padá

25. března 2009 v 17:09 | queenofscots |  Po přečtení radši zahoď
Okej, jenom stručně. Expert na španělštinu ze mě určitě nebude. Kafe s prapodivnym italskym muffinem ten testovej debakl ale spravili. Plus jsem si otevřeně přiznala, že jsem závislá na spodním prádle. Všemu ostatnímu ještě v obchodech dokážu odolat, ale perfektně střižené podprsence absolutně dokonalý barvy ne. A nesmim zapomenout na ladící kalhotky. Hihi. Marnivá. No ale co už. Jo a taky vážně nemůžu jezdit pozpátku v autobusech. To jsem se pak proklínala, že sem ňáký kafe vůbec pila. A proč věci nefungujou, tak jak maj, zrovna když to nejmíň potřebuju? A taky jsem nezkalamala a nechala vše na poslední chvíli, miluju ty chaotický dny, kdy sem ráda, že čirou náhodou, jsem všude kde mám bejt (třeba v práci za dvacet minut). Jo a ještě nevim proč, asi jsem jednoduše jenom nemožná, ale vždycky nacpu oslavenci všechno, co mu nesu už ve dveřích a blahopřeju mu až za deset minut, kdy mi dojde, že jsem vlastně na oslavě narozenin. No, každej máme svoje mouchy, ne?

How it all fucked up

24. března 2009 v 17:24 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Těšit se nemá význam. Prostě nemá! Sakra už, mám sto chutí jít někam ven na odlehlý místo a zařvat něco ve stylu "Ty hajzle! Olivere, ty hajzle!".

Můj optimismus byl jen přechodné pomatení mysli.

Prostě nic neni a nikdy nebude fér.

Co když je všechno špatně, co když dělám to, co dělat nemám, sem na úplně blbym místě? Pomoooooc! Takovouhle náladu teď mít nemám, za chvíli letim domů!! Jenže co mě tam čeká ... hm?

Ani nejsem schopná dát svoje myšlenky do srozumitelný formy. A zajímaj vůbec někoho ty moje myšlenky? Zajímám vůbec někoho já? A jestli jo, zajímá on mě?

Never underestimate the predictability of stupidity.

What´s that? It´s my belt Turkish. No Tommy there´s a gun in your trousers. What´s a gun doing in your trousers? It´s for protection. Protection from what? Zee Germans???

Zas a znova, bosa nova

19. března 2009 v 22:38 | queenofscots |  Vyjímečné stavy nouze
Jak to mám sakra udělat abych nebyla zklamaná ... aby mi to nebylo líto? Abych neměla ten pocit, že se mi všechny vnitřnosti kroutí do šílenejch úhlů?

Že se sažim blbejm náladám vyhejbat, blbost. Pomozte mi někdo. Kde vzít optimismus, když věci nevychází podle mejch představ a kde vzít jistotu, že budu zase happy a že přijdou fajn věci ... lidi.

Fňuk, fňuk. Když já mám takovou jednu nešťastnou vlastnost, že se upínám na jednu věc a pak, to prostě přijít musí no. Třeba z toho zase zhubnu, berme to z té světlé stránky.

The madness of the future comes from the history

15. března 2009 v 20:54 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Opravdu bych sem ráda napsala něco, co by mělo hlavu a patu, jenže na to nemám ani sílu, ani nervy. Třeba článek o tom, kdo jsou přátelé a kdo známí a jak se to pozná nebo o zdravém životním stylu a o všech důvodech proč je dobré jíst čokoládu. Nebo bych zase mohla rozpracovat teorii o neočekávání na teorii co tě nezabije, to tě nakopne ... Ale mě se prostě NECHCE.

Proč se lidi pořád navzájem střílí a proč sou Briti tlustý. A taky mám snadný návod na zvýšení seběvědomí ve fitku (záměrně cvičím v blízkosti lidí, u kterých není fyzicky možno, aby bybli ve stejné kondici jako já, rozumějte lidi větší rozměrů). Nebo polemika na téma jak dělat věci v čas a ne až když vám hoří za prdelí. Anebo bych zase mohla použít těžší kalibr a rozepsat se na nějaké ožehavé sexuální téma. Nebo publikovat můj cynický názor na "milujem se, budem spolu bydlet".

Asi až jindy.

Akorát přidám javorový sirup na seznam věcí, který mám ráda, když se mi vybije iPod na seznam věcí, který nesnášim, no a teď něco intelektuálního na seznam věcí, co miluju, ať nevypadám jako úplnej materialista (což asi sem a kdo ne) ... takže miluju ... už vim. VÝLETY:)

Na závěr přece jenom nějaké to "poselství" na zamyšlenou - viz. nadpis (100°C mi teď hodně zvedaj náladu) Ale nadpis má fakt pravdu a napsala bych sem minimálně tři důvody proč, ale prostě ne, Mary je dnes na intelektuálním bodu mrazu.

Fit about ya?

12. března 2009 v 22:59 | queenofscots |  Že by něco normálního??
Nesnáším: skotskej přízvuk, upršený počasí, když si něco naplánuju a ono mi to nevyjde, zklamání, tu krávu rejpavou ze španělštiny, Damiena, neupřímnost, blbost a omezenost, lečo, sebelítost, nepořádek a špinavý zrcadla, když dojde toaleťák, aberdeenskou městskou hromadnou dopravu, když nemůžu usnout a stavy kdy si připadám nemožná, hloupá a nevzhledná.

Mám ráda: ranní vyspávání, postel celkově, takový ty fajn chvíle kdy je všechno super, mýho šéfa, moji spolubydlící Báru, všechny moje přátele, ranní snídání a pročítání všech důležitých internetových stran, když se mi v práci podaří skončit přesně v deset, dobré filmy, dobré jídlo, dobré pití, svůj nový pokoj, Starbucks Coffee, český pivo, jaro, léto, podzim, zimu a chvíle v posteli před spaním, kdy mě nic netrápí protože jsem v teple a je mi hej jo a taky sushi.

Miluju: čokoládu a vše sladké, Čechy, Prahu, Vídeň, okres Příbram, českou kuchyni, italskou kuchyni, Pod měděným nebem, věci co přicházejí nečekaně, pocit když přistávám v Praze, když úplně udřená odcházím z fitka, moře, sex, postcoitální ležení a tulení a mazlení a povídání, dobré víno, prázdniny, svojí rodinu a pocit, že mi to fakt sekne.

Sunrise

8. března 2009 v 18:56 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Tak a je to tady, musim sesmolit výpověď. Ale je to vyřešeno a je to dobře. Stejně mě to tam dost nebaví.

ňák mám takovýhle věci poslední dobou dost na háku asi nebo co. Sama nevim, jak to dělám, ale už nemám z budoucnosti strach, spíš ji beru jako výzvu:)

Ležela jsem na posteli, poslouchala srdceryvnej doják Falling Slowly a napadla mě question. Budu schopna se někdy zamilovat? Protože upřímně, přijde mi, že dřív nebo později musí jeden druhýho omrzet a pak sou z toho jenom divný hádky a pocit prázdna a mírnýho provinění, protože sem asi bezpáteřní mrcha. Takže hodlám razit vztahy typu "ty mě bavíš". Nebo já nevim, protože já bych se asi i chtěla zase zamilovat. Je jaro, mohli by se dostavit motýli, ne?

Plus dneska, když sem seděla ve vířivce a přemítala, že Aberdeen trpí krutým nedostatkem pěknejch chlapů, kolem mě prošel jeden oumajgááád a ja si říkala, to by byla prča, kdyby si sednul v tý vířivce vedle mě. A sednul! Tentokrát sem sice hlavu moc neodvracela, ale za to se kousala do rtů a měla co dělat, abych se nezačala smát. Toť vše, trapná úsměvná story nakonec. Jo a nápoje typu "slimfast" si nekupujte, to bych radši snědla to lečo, než tohle pít.

A píseň, která snad zvedne náladu všem.




Když mluvím o tom, co teď cítím ...

6. března 2009 v 18:09 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
...
mizerná láska a dobrý pití,
mizerná láska a dobrý pití.

Na tebe nechám vítr vát
od moře, který hloubkou mrazí.
V ledu tě budu milovat,
i málo může hodně zkazit.
A rána jsou pak k nepřežití,
mizerná láska a dobrý pití,
mizerná láska a dobrý pití.

Pod měděným nebem mě za ruku vem,
ať Bůh tě provází nocí i dnem.
Předtím však musíš dvanáct let spát,
budeš-li chtít mou ženou stát.


Na dnešní konverzaci za španělštiny sem si měla připravit pár vět o mém nejlepším a nejhorším dni. Vyřešila sem to elegantně. "Můj nejelpší den je moc osobní na to, abych vám to tu vykládala" (řečeno v lámané španělštině, ale učitelka pochopila a rozesmála se a vzala to). Potřebovala bych zase další příděl takovejhlech nejlepších dnů, kdy provádíte věci, který si rádi necháte jenom pro sebe a když se vás někdo zeptá, proč se pořád tak blbě culíte, začnete se blbě culit ještě víc.

Mizerná láska a dobrý pití, musim vážně dvanáct let spát???

Jo a nejhorší dny si radši nepamatuju.

Co si mám na tu stěnu tak ještě plácnout?

5. března 2009 v 22:47 | queenofscots |  Po přečtení radši zahoď
Jsem znepokojená, ale na druhou stranu vysmátá jak lečo. To ta Lenka, jak mi řekla, abych se netěšila domů, asi. Je mi líto, že nepojede domů, ale já nedopustím, aby tohle potkalo i mě, páč pokud Jamese neudolám svejma pádnýma argumentama, tak dám notice a bude vymalováno. Hotovo. Správně, s nikym a ničim se neser. (ALe řeknu mu to až příští tejden, radši) Taky sem si dupla a mám pokoj sama pro sebe, nová spolubydla mě za to asi nesnáší, ale tak co. Po tom všem na to mám nárok a je to pro dobro a duševní zdraví všech zúčastněných to nejlepší řešení.

Byste nevěřili, kolik lidí se se mnou poslední dobou chce kamarádit na fejsbuku, hihi, mám z toho radost, páč si člověk přijde aspoň trošku social, když zjistí že má minimálně 141 známých ale na druhou stranu ... ale jóó, s většinou mám aspoň ňákej ten zážitek a lidi co neznám NEBERU.

Teď už zbejvá přesvědčit mámu, ať do AU odletí 4. dubna, když do Prahy přiletí Obama, ať mám dvě mouchy jednou ranou.

A zase sem dělala bojovníka 2 a downward-facing-dog a podobné uklidňující a protahující cviky, lidi, jóga je moje spása, sem zjistila. Páč mě, od přírody nervního člověka, UKLIDŇUJE a stávám se díky ní SNESITELNĚJŠÍ a víc v pohodě. A nepoznávám samu sebe, páč konzumuju na moje poměry velké množství ovoce a zeleniny a zatim mě to i baví. Čokoládový mini-muffiny jsou moje zkáza takže tímto jsou oficiálně v naší domácnosti zakázány pod trestem nejvyšším a to - viník je musí všechny hned naposezení skonzumovat aby nezbyl ANI JEDEN a jemu (v našem případě jí) bylo ŠPATNĚ a už je nikdy nepřinesl/a.

Toť report z poslední doby a jóó, konečně sem si při psaní blogu vzpomněla, co sem sem chtěla vlastně napsat - zamyšlení.

Znáte to, poznáte člověka, přijde vám zajímavej. Společný zážitky, přátelé, stejnej boj, hádky a pod a zjišťování, že vám na něm docela i záleží a jemu na vás taky (i když si to nechce přiznat). No a máte tady velice zajímavý a neopakovatelný vztah, jak já to nazývám loveandhate. No ale prostě vám ten člověk přesevšechno uplynulé vždycky přišel charismatický, zajímavý, docela i atraktivní, se zajímavýma (i když někdy fakt nahlavupadlýma) názorama, co vám dá všechno sežrat a vy ho za to nesnášíte, ale zas si to na druhou stranu ceníte, protože vám to v lecčems otevřelo oči. No, takže tak. Dobrý ne? Jenže pak bum a ne že by vám na tom člověku už nezáleželo (a že vás už nepřitahuje, to se taky stává) ale prostě to celý jeho charisma a zajímavý názory a pěkný chvíle, kdy si dobře popovídáte i největší hovadině, co vás napadne, jsou prostě a jednoduše fuč. A místo toho tady máte zjevně trochu šiblýho člověka, kterej těma svejma neustálejma blbejma řečma vás akorát otravuje a znechucuje. Jeho arogance a sebevědomí už neni okouzlujicí, ale dost trapný a nemístný a vy nechápete ... prostě nechápete a dospějete do stavu, kdy vám to je už úplně jedno ale na druhou stranu vás to mrzí, páč ste přišli o velice dobrýho kamaráda. (Nevím, jestli je to tím, že se ho já začala vnímat jinak, že on sebe začal vnímat jinak, že ztloustnul, zblbnul nebo všechno dohromady) (a aby nedošlo k omylu proboha, tak dám akorát malej hint, že na blogy kašle, nebo aspoň co já vim, tak kašlal)

Writing to reach you

3. března 2009 v 1:06 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Surprise, surprise ... couldn´t find it in your eyes, but I´m sure it´s written all over my face...

Moje nálady udává to, co poslouchám ráno v buse do školy. Dneska to byli Travis, který jsem šlohla Báře a teprve dneska sem si to poprvý pustila. Kdo zná píseň z nadpisu ví, že dneska to byla nálada melancholická.

Utíká to utíká a 28mýho je tu za chvíli a já mám toho tolik do tý doby ještě udělat, že by si člověk skoro přál trochu víc času. Snažim se v brzdit v těšení a neustále si dokola opakuju svoji teorii neočekávání, na kterou sem tolik pyšná. Ale netěšit se domů by byl hřích, ne?

Navíc zjišťuju, že Británie je ještě víc odpudivější, než sem si myslela. Dneska mě dojala jedna, no slečna, která když slyšela, že se s Bárou v práci bavíme česky, okamžitě se zeptala, jestli jsme polky ... na to už sem zvyklá, to mě vůbec nedojímá. Ovšem co následovalo pak, dokonce i mě, američany vycvičenou, málem porazilo ... Můj rozhovor s onou slečnou gradoval šíleným tempem. Napíšu sem jen otázky, co se mě ptala, tak jak šly po sobě. (musím ale předestřít, že mi spíš připomínala Alenku v říši divů, než xenofobní britku) Jste z Polska? Proč jste tady? Proč jste nezůstali doma? Jak jste se dostali do Británie? Vy nepotřebujete víza? Vy jste v EU? Potřebuju pas, když chci do Evropy? Co je to Shenghen? (pochopitelná otázka pro britského občana) Máte v Čechách stejný věci jako tady? Máte tam taky takový obchody jako tady? Vy máte Tesco? Myslíte si, že jsou Briti tlustí?

Nevim, jestli se tomu mám smát nebo jestli sem ji jako správná vlastenka měla nakopat do prdele.

Nevadí mi, že někdo přesně neví, kde taková malá země, jako je ČR, leží. Boj za přesvědčení Skotů, že Čechy jsou střední Evropa a ne východní, sem už vzdala. Co mi ale vážně trhá žíly, je ta jejich Britská arogance, protože oni jsou na ostrovech, na západě a kdo je v Evropě víc. To jejich házení do jednoho pytle "východní evropa", ať už ste na severu, jihu nebo středu a úplná ignorace. Hlavně, že kdybych tu prohlásila, že jsou všichni English, okamžitě bych skončila na jednotce intenzivní péče v Royal Infirmary.

Začínám mít čím dál tím víc jasno. Až dostanu do ruky diplom, okamžitě odlítám nejbližším spojem směr Praha.

Takže pro dokreslení všeho: já ráno v buse projíždějící šedivym Granite City plnym ošklivejch lidí (jo, fakt mi tu všichni přijdou vyloženě nehezcí) s výhledem dalších třech let tady v tomhle buranově a do toho Travis a vzpomínky a strach z těšení se a následnýho zklamání.

Ještě že dělám tu jógu, už sem to dotáhla tak daleko, že sem dneska v práci, když nebylo co dělat, předcvičovala chudince Báře, která se zaťatejma zubama držela se mnou a opakovala pozici bojovník 2.