Who the fuck is Mary?!

7. února 2009 v 17:44 | queenofscots
Komentáře od mojí nejmilejší kamarádky a člověka, na kterým mi opravdu záleží, mě přinutily se nad sebou (teď zcela vážně) zamyslet. Kdo jsem, jaká jsem, změnila jsem se a jestli jo tak proč?

Nerada se takhle veřejně patlám v sobě samotný, ale tentokrát je to asi nutný.

Here´s what it is.

Je mi dvacet a studuju "abroad". Hmmm, to zní jako to co jsem vždy chtěla... jenže při mym štěstí jsem si nevybrala zrovnu tu nejúžasnější location. Měnit už nemůžu a školu ani nechci. Takže jsem tu, na severu Skotska, kde nemaj ani pořádnej sníh, prostě nic a bojuju tu sama se sebou, protože mám pocit, že to tu akorát přežívám. A já nechci přežívat! Já si chci užívat! Ale asi všechno něco stojí a jenom moje odhodlání dostat ten vytouženej titul, kterej, jak upřímně doufám se mi jednou zúročí, mě tu drží a já jednoduše nejsem člověk, co věci vzdává. Tak tu teda bojuju dál. Pak přijedu domů na prázdniny a zatím vždycky mi to tam nějakým způsobem vyrazilo dech a hrozně se mi tam líbilo a bavilo mě to tam. A pak si leťte zpátky do tý nudný šedi, kde je to jen práce, škola, práce, škola. Upřímně vyžaduje to hooooodně sebezapření a zaťatejch zubů a neskrývám, že někdy i slz. Často přemejšlím, jak bych se měla, kdybych zůstala doma. CO bych dělala, s kým bych trávila čas... Asi by to nebylo jiný, než tady, ve svý podstatě. Ale bylo by to doma. Tam kde se cítíte doma, kde máte zázemí, kde je to vaše. I po roce a půl si tu přijdu tak strašně cizí a horší je to, že ani nechci zapadnout. No prostě z tohohle zmatenýho vyprávění, snad chápete, jakej je to vnitřní boj.

Takže ještě donedávna, ačkoli jsem dosáhla, čeho jsem chtěla a dokázala si to, co jsem chtěla, jsem se strašně nudila a ani omylem jsem nebyla šťastná. Měla jsem vedle sebe člověka, který mě miloval a já byla přesvědčená o tom, že i já jeho. Jenže to nestačilo a všechno se začalo hroutit jako domeček z karet ... a já začala vymejšlet hovadiny a ještě víc se v tom plácat. Prostě špatný a emočně úlně vyčerpaná a o osm kilo lehčí jsem se na Vánoce vrátila domů. A všechno najednou bylo super a fajn a já byla konečně opravdu šťastná. Aleluja! Takže s úsměvem na rtech a dobrou náladou jsem se vrátila do Aberdeenu, připravená nepodlehnout tý šedi a nudi a trochu si to tu prosvětlit a vylepšit. Tak a tady to máte! Tady je ta příčina, proč sem píšete "Já tě nepoznávám". Já se prostě jenom už nechci utápět v sebelítosti, ale být sama se sebou šťastná. To mi snad nikdo vyčítat nemůže.

Máte pocit, že se s ničím a nikým neseru? Ano, správně. Valná většina lidí se totiž nikdy nesrala se mnou, tak proč bych měla já s nima, hmm? Už odmala jsem byla vedena k tomu, abych vždycky myslela hlavně na ty druhý. Krásná to myšlenka. Tak jsem to taky dělala a pak mi zbyly akorát oči pro pláč, když ten druhej člověk se ke mě otočil zády. Pro rodinu a přátele udělám cokoliv, ale jinak si už dávám velkýho majzla.

A že píšu o sexu a o tom, že chci chlapa jenom na to jedno a že nejdůležitější vlastností takovýho chlapa jsou svaly? Jak jinak mám asi přilákat vaší pozornost, abyste mi taky projednou napsali ňákej komentář, hm?? Navíc, kdo se mi diví, že po rozchodu hned nehledám dalšího pana Úžasnýho - budeme mít vážnej vztah.

Pokud to mám shrnout, tak akorát chci naplno žít svůj život, zkoušet všechno možný a být ŠŤASTNÁ. Už nechci sedět doma a brečet na blog, jak je všechno nejvíc na pytel.

Jsem to ale pořád já. Já taková, jako jsem vždycky byla, možná o pár pořádnejch držkopádů zkušenější. Vždycky mě potěšil Dan Mach, kterej zatím při každém našem shledání prohlásil: "To je pořád ta samá Mary, vůbec se tam nezměnila. Pořád je to prostě Mary." Tak si z něho vemte příklad, protože má pravdu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | Web | 7. února 2009 v 23:15 | Reagovat

Já se Tě nijak nechtěla dotknout, jen jsem si definitivně uvědomila, že naše přátelství už nikdy nebude jako dřív... Mary je asi pořád stejná, ale já se změnila, mnohem k horšímu, a ta stará Karin je ještě víc looserovatější než kdy byla dřív a nějak za sebou začala pálit staré mosty, s nimi i vazby...a vlastě už nějak nemůžu mít kolem sebe ty ,,staré dobré známé", kteří mě jen utvrzují v otm, jak moc nemožná jsem...Promiň

2 Mary Mary | 8. února 2009 v 1:02 | Reagovat

Karin, na to ti řeknu jediný: Co nejdřív se seber a konečně už doraž za mnou!!! Já ti dám pálit mosty a trhat vazby!!! Ja tim dám loosera!!! Ty jsi Karin, Karin, KARIN a chraň tě ruka páně se mnou zpřetrhávat vazbu!!!:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama