Zachumlaná do peřiny, utopená v tý velký posteli, svět a všechno kolem je daleko.
Co jinýho dělat v takovym nijakym období? Čekám, kdy se mi černý na bílym na portálu objeví, že si to dám v srpnu znova a kdykoli domyslim důsledky, je mi špatně. Představím si ty nadcházející 3 roky tady a je mi špatně. Ale protože nechci, aby mi bylo špatně, tak si od toho musím pomoct (protože jsem tu zatím nepotkala nikoho tak báječnýho, aby mi s tim pomoh). Takže prospávám celý dopoledne a dřív jak v půl jedenáctý funguju jen v pondělí a úterý. Tak už by to chtělo ty výsledky, páč si připadám jak třikrát přejetá nějakým opravdu těžkým vozidlem.
Nejhorší jsou ty stavy ráno, když se vzbudím. Co je za den? Kolik je? Co mám dělat? Co jsem neudělala? Co mě čeká?
No nic, ale baví mě jóga, takže na tom bych měla začít expandovat. Hlavně se mi líbí ten song, co nakonci při odpočívací fazi pouští. Při něm nejde myslet na špatný věci, jenom na ty hezký. Měla bych si udělat výběr takovejhlech songů, pro potřebu mou, i ostatních.
Stýská se mi. Po čem, vím jenom já a tak to zůstane.
Hmmm, what else? Asi tohle, co říkali v Shawshank Redemption. "Naděje je dobrá věc".
Tak nezbývá než doufat.
Ja mam takovej seznam songu, u kterych nedokazu myslet na nic spatnyho a vsechno je uzasny, ale z nejakyho duvodu ostatnim lidem pripadaji depresivni, ja v nich ale slysim nadeji a nekdy novej zacatek.