Únor 2009

Golden brown

28. února 2009 v 3:14 | queenofscots |  Mjúsic to my ears and yours too after all

Tenhle song = moje nynější nálada.

Nakonec je to všechno jenom jedna velká hra, ne?

Na čem/ na kom vám zaleží a na čem/ na kom ne? Co z vás udělá šťastnýho člověka a co ne? Co si tajně přejete a co ne? Co vás děsí a co ne?

Já začínám, nebo vlastně už nějakou dobu mám, docela jasno.

A chci teď ještě chvíli jenom tak ležet na posteli a poslouchat Golden Brown a mít pocit, že všechno je ... taková vrtkavá náhoda ... a že já mám tenhle povznášející pocit, protože se na mě ta děvka nevěrná aspoň maličko (i když nijak světoborně) usmála.

We´re never gona survive unless we get a little crazy

26. února 2009 v 0:39 | queenofscots |  V rámci mezinárodní integrace
Nejnovější poznatek: ráno je nejtepleji. Kromě seksy spodního prádla začínám ujíždět i na seksy pýžu, v rozmezí dvou týdnů jsem si pořídila dvě. Dostala jsem celkem slušnou nabídku, nevím co s ní, stejně jako nevim co s tim Arweninym mečem, co mi tady straší v pokoji. To je tak, když je někdo sobec a chce potěšit kamarádku, že:)) Ale dík, mám z něj radost, i když bych za něj mohla dostat pokutu, ha. Asi se dám na šerm. Jinak nikam se nespěchá, já ty nervy ještě ňákej ten pátek vydžim. School of Social Science je podle mě nejneschopnější fakulta ever. Taky je zajímavý, jaký maj různý lidi různý zvyky, dneska mě rozesmál slunící se Ondřej. Lyžování nebude, ve Skotsku nemaj sněžný děla. No a co dál? Začínám mít bobky z toho, až šéfovi oznámim, že se brzo zdekuju na 3 tejdny domů. Nějaká filozofická pointa na závěr? Těšíme se na léto (a to ještě pořádně nepřišlo jaro) aneb poslední dobou dokážu plácat jenom nesmysly páč o pravé podstatě věcí hodlám v budoucnu sepsat knihu, tak to tu přece nemůžu jen tak vykecat, že?

Nice guys finish last

22. února 2009 v 22:33 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Jo a ještě... kam se poděly všechny oficiální videa k jakejmkoli písničkám na Youtube a proč maj Petři dva svátky??? Přála jsem dvoum, oba měli radost, jeden ani nevěděl, že svátek má a druhej ho slaví až na Petra a Pavla. Kdo se v tom má k sakru vyznat?

A úplně nejlepší video měsíce, možná i roku. U2, Greenday, Maddono, jděte se bodnout. I present you COLDPLAY. (Fakt to stojí za to)


Za týden je tu březen!

22. února 2009 v 21:27 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Dala jsem váhu, která divně váží, takže doufám, že mi přidává kila, do koupelny pod umyvadlo. Takže kdykoli si půjdu mejt ruce nebo čistit zuby, budu si na ni muset stoupnout. Toť doufám dobrá motivace na obejdi se bez sladkého a běhej. Ano, já běhám! Sice na trenažéru, ale to proto, že je nelítostnej a nezastaví se a nezastaví a já pak třeba uběhnu i 2 míle, jako dneska. Potěšila jsem sama sebe. Pak když jsem byla v závěrečný fázi své nedělní sestavy, naskytnul se mi výhled na moooooc pěkného nevimkoho, podle mě byl mladší, ale ooou, byl v řadě přede mnou, takže si to dokážete představit:) No takže několikrát potěšena jsem se vybrala do sauny, kde jsem zaujala svoji rádoby seksy polohu a ... otevřely se dveře a tam ... ramena a docela slušný. Podíval se na mě a usmál se. No a co jsem tak asi udělala já? Otočila hlavu pryč! A když jsem jí otáčela, tak mi došlo, že to jsou ramena (!) a že jsem to dost nevychytala. Tak jsem se tam saunovala dál a snažila se o eye-contact. Nic. To byste neveřili, jak dlouho jsem tam dřepěla a když už jsem měla pocit, že omdlím, co nejelegantněji jsem se zvedla a odešla. Asi jsem měla radši omdlít. Musel by mě sbírat a dávat mi první pomoc. Aaach.

A za tejden je březen:)) Ale spíš bych to neřešila a taky se mi to docela už i dařilo, ale pak ten zimní výlet a je to tu zase.

Spaní je zas in.

20. února 2009 v 0:35 | queenofscots |  Po přečtení radši zahoď
Zachumlaná do peřiny, utopená v tý velký posteli, svět a všechno kolem je daleko.

Co jinýho dělat v takovym nijakym období? Čekám, kdy se mi černý na bílym na portálu objeví, že si to dám v srpnu znova a kdykoli domyslim důsledky, je mi špatně. Představím si ty nadcházející 3 roky tady a je mi špatně. Ale protože nechci, aby mi bylo špatně, tak si od toho musím pomoct (protože jsem tu zatím nepotkala nikoho tak báječnýho, aby mi s tim pomoh). Takže prospávám celý dopoledne a dřív jak v půl jedenáctý funguju jen v pondělí a úterý. Tak už by to chtělo ty výsledky, páč si připadám jak třikrát přejetá nějakým opravdu těžkým vozidlem.

Nejhorší jsou ty stavy ráno, když se vzbudím. Co je za den? Kolik je? Co mám dělat? Co jsem neudělala? Co mě čeká?

No nic, ale baví mě jóga, takže na tom bych měla začít expandovat. Hlavně se mi líbí ten song, co nakonci při odpočívací fazi pouští. Při něm nejde myslet na špatný věci, jenom na ty hezký. Měla bych si udělat výběr takovejhlech songů, pro potřebu mou, i ostatních.

Stýská se mi. Po čem, vím jenom já a tak to zůstane.

Hmmm, what else? Asi tohle, co říkali v Shawshank Redemption. "Naděje je dobrá věc".

Tak nezbývá než doufat.

Step by step aneb Marie, ty si zase aktivní

17. února 2009 v 23:18 | queenofscots |  To radši nikde nepublikuj
Takovej to moh bejt docela plodnej den, ale ne, vše se musí zpackat, jako vždy. Já nechápu, že mě to ještě pořád překvapuje.

Prostě se musim vrátit ke svému zničíšsitímzdravíahlavnězažívacítrakt režimu - toť jedno hlavní jídlo denně. Jo, řadím se k zástupu dietujících a na kalorie koukajících holek. Cvičit? Cvičim, ale tohle je nejosvědčenější.

Jak to dopadá, když jsem moc aktivní - tak jsem se přihlásila na hodinu step aerobiku (naivka) a poctivě jsem tam naklusala abych tam pak zmateně hopsala kolem ty jejich platform, nebo jak tomu nadávaj a jedinej cvik, u kterýho sem věděla, co mám jakože dělat a kam dát jakou nohu, byl single knee a v-step. Po pěti minutách jsem se sbalila a odešla a za trest šla běhat (!) na trenažér. Po sauně a sprše se do šatny nahrnuly ženský, který zrovna skončily ten step podělanej a jedna měla skříňku hned vedle mě a, jak jinak, hned na mě vyhrkla " tos byla ty co odešla ze stepu?". Já, oděná pouze v kalhotkách a pokoušejíc se zapnout si podprsenku, jsem nevěděla, jestli mám bejt víc v šoku z toho, že na mé polonahé já někdo cizí mluví (přece jenom i když sme ženský, toto teda při převlíkání nečekám) nebo že na mě mluví svědek mého největšího trapasu v této gym ever. Vrcholem všeho bylo, že když jsem se pokoušela si booknout aspoň tu jógu (která není tak náročná, aby člověk nemohl v klidu sledovat instruktora a opakovat po něm), tak na mě promluvila vysoká, hubená a blonďatá češka s nejlepší angličtinou, co jsem u člověka české národnosti kdy slyšela a diplomem z psychologie.

A už si nikdy nekoupim krájený ovoce z Asdy, protože je hnusný a musim honem rychle vymyslet, jak nemít přístup k jídlu, což v práci půjde dost těžko.

Ale aspoň ten zimní výlet.

Aby toho nebylo málo a bylo toho fakt už dost

17. února 2009 v 1:24 | queenofscots |  Vyjímečné stavy nouze
... tak vám ještě povím, že se mi stýská po domově a Příbrami a Čechách vůbec. Ale hrozně. Já Brity prostě nemám ráda. Všichni pěkní skoti běhaj buď po horách nebo chlastaj v Glasgow. A prší a sníh je ta tam a už mě ani nebaví mluvit anglicky. Dneska jsem dokonce i vytáhla svoje little black a high heels a s nostalgií koukala do zrcadla a přemýšlela, kdy se mi zase naskytne jít na ples. A kamarádi si nadšeně píšou na fb vzkazy a vymejšlejí romantický věci podle Nesnesitelný lehkosti bytí. Já mám sice co sem chtěla, ale ... Asi sem si tu upřímnost měla nechat na dýl. Ikdyž takhle je to bezpečnější a takhle to má bejt a je to fér. No to už je fuk.

Jak to říkal James, ... and all of a sudden, Mary´s out!

To bude tim dnešnim ránem, tahle nálada. Hlavně musim zůstat v tom vakuu, tam se mi líbí, tam je to fajn.

Oumajgád

17. února 2009 v 0:33 | queenofscots |  Vyjímečné stavy nouze
Tohle není fér! Tohle není fér! A nadruhou stranu sem si to zasloužila, páč jsem lempl a "úplně blbá" (:)).

Co není fér? Že nepojedu do Kodaně a ani do Austrálie. Ale já tam tak moc chci! Já tam potřebuju jet, musim tam jet, nebo se tady z toho zbláznim. Už jsem se na tu myšlenku upla a to je špatně. Jenže mě představa 3 půl roku tady v tomhle niemandově děsí k smrti. Ať se snažim, jak se snažim, je tu nuda. Oumajgád, za co to mám.

No prostě pro celkový obraz. Chci na první semestr v druháku do Kodaně na Erasmus. Zítra jdu na pohovor, kde jim mám jako říct, proč tam chci a proč si myslím, že jsem vhodný student blábláblá. Jenže háček je v tom, že, jak jinak, musim passnout zkoušky a mít celkový známky nad 13, což vám asi nic neřekne, no ale prostě šance na úspěch je velmi malá. Nejhorší je, že teď s tim nemůžu nic dělat, jenom sedět, mlátit si hlavou o zeď a čekat, než se v Registry uráčej mi dát výsledky na Portál. Tohle je psychicky velmi náročné, ba přímo nezdravé, měli by tenhle systém pitomej zakázat. Já chci taky z každý zkoušky odejít s indexem v ruce a hlavně si vědoma výsledku!!!!

Plus daší věc, jesti sem ty zkoušky nedala, tak nejenom, že dám sbohem Erasmu, ale i většině plánům na léto, protože opravné termíny jsou v srpnu, prosím pěkně. Tohle má logiku jako kde, mi povězte.

Prostě mám talent na to, si věci podělat a zkomplikovat. Jak s oblibou říkám: " Proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě, že?"

A chci se seznámit!!!

Run baby run

14. února 2009 v 2:00 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Tak plán vyšel trochu jinak, než sem čekala, ale výsledek je ten, který sem plánovala a navíc mi to aspoň ušetří nějakej ten čas a hlavně další gegy typu tomusemůžešakorátsmát.

Popravdě a upřímně jsem akorát zůstala s pusou dokořán, protože jsem si naivně myslela, že ta největší drama queen jsem tu já ... omyl. To mě těší:) A když se zabouchly dveře, tak jsem mávla rukou a šla spát. A úplně mě povznáší, že tohle konečně dokážu udělat, mávnout rukou a jít spát. A vyspala jsem se docela dobře, jenom to topení jsem mohla ztlumit, jako to mám ve zvyku.

Jsou věci, který na povrch nikdy nevyplujou, nikdy je neřeknete nahlas. A tyhle věci jsou ale asi to, co nás dělá těmi, kdo jsme, ne? Ať už se je snažíme co nejvíc potlačit nebo naopak o nich přemýšlíme po cestě do práce, na nudný přednášce nebo i v tý posteli. No a já myslim, že nás dělaj zajímavými, jak pro nás samotný tak pro druhý... nebo ne a nobody cares?

A že máme ten radšisenebuduvyjadřovat svátek, tak tu je song o lásce, od který mám teď raději pokoj ... neříkám, že mě to úplně baví, ale zatím si užívám těch pozitvních věcí, co stav without love přináší:)


Giving myself a clue

12. února 2009 v 22:34 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Trying to remind myself that I was happy here before I knew I could get on a plane and fly away...

Proč až když něco skončí, tak si uvědomíme, že nás to dělalo šťastnými? Fakt, přijde mi, že pořád čekáme, kdy teda jako budem absolutně happy, jenže na to přijdem, až když je vše ouvr. Tak jsem začala zkoušet si uvědomovat chvilky štestí, ty minuty, kdy vám je hej, protože ste si užili jógu, koupili ste si něco dobrýho a nemusíte nic ... vůbec nic, aspoň na jeden večer. A pak máte ty jóó velký chvilky kdy v duchu prosíte Pánaboha, aby zastavil čas ... těch je málo, ale stojí za to. A i po delší době občas zavřete oči a vzpomenete si na to, oči zase otevřete a zjistíte, že se na vás lidi v buse divně dívaj, protože se usmíváte od ucha k uchu...

Dalo by se říct, že jsem vlastně happy.

Jenže...

Anxiety, anxiety you give me no mercy! Grind my teeth smooth and flat in my sleep.

O ješitných pitomcích

12. února 2009 v 0:33 | queenofscots |  V rámci mezinárodní integrace
Mini story na začátek:

Dneska na španělštině jsme probírali stupňování přídavných jmen. Otrava a ještě otravnější spolužáci, který nemůžou přestat srovnávat španělštinu s jejich rodnou portugalštinou a úplně nejvíc didohájeadržužtenzobák skotská spolužačka, co se vyžívá v rejpání do angličtiny naší španělské lektorky. No prostě pro tohle jezdim každou středu a čtvrtek přes celý město ... myslela jsem, že moje záhuba budou chlapi nebo alkohol, ale jak jsem to dneska tak pozorovala, tak nevylučuju možnost, že si pořídím nelegálně drženou zbraň. No, ale prostě ... dohadovali se o tom jak říct slušně o někom, že je starý (což podle mě neni možno) a já jsem jentak, abysme se tam neunudili k smrti, pověděla svýmu novýmu mate z Nottinghamu, kterej teď ani nevim, jak se vlastně jmenuje (asi se přidám do skupiny na fejsbuku "už při podání ruky, nevím, jak se jmenuje" nebo jak to tam nazvali), no prostě jsem mu řekla o tom, že v česku nazýváme "starými" svoje drahé polovičky. Taky jsem mu řekla, že to je chlapskej výmysl, že se o nás, jako o svejch "starejch", začali první vyjadřovat oni a my, že jim to jenom oplácíme. Na to můj mate z Nottinghamu odpověděl, že se vůbec nediví, že jsem radši v Británii než doma.

Tak se nad tim prosimvás zamyslete ... Páč tohle už začíná bejt na zamyšlenou. Fakt, český chlapi (nebo možná slovani obecně, přece jenom jak mám teď možnost srovnávat národy, tak pozoruju i obrovské rozdíly mezi slovanskou a germánskou kulturou a hispánskou apod apod apod) podle mě vedou v aroganci a neúctě vůči ženám nad všema ostatníma. Nikdo jinej se takhle o svých přítelkyních, manželkách, partnerkách nevyjadřuje. Nejde si nevybavit, jak jsem dokola a dokola jak největší trubka říkala svému ex, aby mě laskavě respektoval a vážil si mě, že nejsem žádnej hej nebo počkej a že kdyby mě občas poslouchal, taky by mu ruka neupadla... Já, naivka největší. Tohle český chlapi nikdy nikdo nenaučí a oni s náma vždycky budou zacházet, jak s tvory nižšího řádu (aspoň před svýma kamarádama, to mě dycky fascinovalo, ta proměna soukromí/na veřejnosti ... i když zas ne u všech, to bych někomu křivdila). Do paměti se mi v dětství natrvalo vryla scéna z Jak dostat tatínka do polepšovny kdy hysterická Jana Preissová vztekle háže oblečení do kufru a řve na tatínka, jak se jmenoval Jan??? Němec, "JSI JEŠITNEJ!!!! PITOMEC!!!" Podle mě je to perfektní popis typickýho českýho chlapa.

Tak mi prosím vysvětlete, jakto, že na ty český chlapy stejně nedám dopustit a prostě mě bavěj njevíc. Víc, než skoti (i když ti jsou čechům v lecčems podobný) nebo briti nebo švýcaři nebo němci nebo jánevim.

A viděla jsem ty nejpříšernější holínky na světě a nejhorší na tom byl fakt, že je měla obutý holka, kterou sem sice ještě neslyšela mluvit, ale vsadím celej vymrzlej HP shop, že je to slovanka (doufám, že polka a ne češka, ať nám s těma srdíčkovejma gumovkama nedělá ostudu).

Hašlerky, kam se podíváš

10. února 2009 v 21:28 | queenofscots |  V rámci mezinárodní integrace
Když se něco zřejmě nemá stát a vy se stejně rozhodnete to uskutečnit, tak se vám to musí podělat. Mentol je toho důkazem. Dokonce bych to označila za jeden z největších "gegů" ever a už se těšim, až to jako cáklá stařenka budu vyprávět svým (našim) vnoučatům.

Jo a proč proboha nosí skoti (skotky) do sněhu holínky?! Některé (společenské) jevy jsou holt nevysvětlitelné:)))

It´s all part of a plan

10. února 2009 v 0:49 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Nemůžu si pomoct, ale tahle památná Jokerova věta se mi poslední dny v hlavě dokolečka dokola opakuje a v duchu se přitom taky tak šíleně ušklíbám jako zmalovanej Heath Ledger... Já plán nemám, ale přece jen mi to nedá. Hahaha. It´s all part of a plan...

Who the fuck is Mary?!

7. února 2009 v 17:44 | queenofscots
Komentáře od mojí nejmilejší kamarádky a člověka, na kterým mi opravdu záleží, mě přinutily se nad sebou (teď zcela vážně) zamyslet. Kdo jsem, jaká jsem, změnila jsem se a jestli jo tak proč?

Nerada se takhle veřejně patlám v sobě samotný, ale tentokrát je to asi nutný.

Here´s what it is.

Je mi dvacet a studuju "abroad". Hmmm, to zní jako to co jsem vždy chtěla... jenže při mym štěstí jsem si nevybrala zrovnu tu nejúžasnější location. Měnit už nemůžu a školu ani nechci. Takže jsem tu, na severu Skotska, kde nemaj ani pořádnej sníh, prostě nic a bojuju tu sama se sebou, protože mám pocit, že to tu akorát přežívám. A já nechci přežívat! Já si chci užívat! Ale asi všechno něco stojí a jenom moje odhodlání dostat ten vytouženej titul, kterej, jak upřímně doufám se mi jednou zúročí, mě tu drží a já jednoduše nejsem člověk, co věci vzdává. Tak tu teda bojuju dál. Pak přijedu domů na prázdniny a zatím vždycky mi to tam nějakým způsobem vyrazilo dech a hrozně se mi tam líbilo a bavilo mě to tam. A pak si leťte zpátky do tý nudný šedi, kde je to jen práce, škola, práce, škola. Upřímně vyžaduje to hooooodně sebezapření a zaťatejch zubů a neskrývám, že někdy i slz. Často přemejšlím, jak bych se měla, kdybych zůstala doma. CO bych dělala, s kým bych trávila čas... Asi by to nebylo jiný, než tady, ve svý podstatě. Ale bylo by to doma. Tam kde se cítíte doma, kde máte zázemí, kde je to vaše. I po roce a půl si tu přijdu tak strašně cizí a horší je to, že ani nechci zapadnout. No prostě z tohohle zmatenýho vyprávění, snad chápete, jakej je to vnitřní boj.

Takže ještě donedávna, ačkoli jsem dosáhla, čeho jsem chtěla a dokázala si to, co jsem chtěla, jsem se strašně nudila a ani omylem jsem nebyla šťastná. Měla jsem vedle sebe člověka, který mě miloval a já byla přesvědčená o tom, že i já jeho. Jenže to nestačilo a všechno se začalo hroutit jako domeček z karet ... a já začala vymejšlet hovadiny a ještě víc se v tom plácat. Prostě špatný a emočně úlně vyčerpaná a o osm kilo lehčí jsem se na Vánoce vrátila domů. A všechno najednou bylo super a fajn a já byla konečně opravdu šťastná. Aleluja! Takže s úsměvem na rtech a dobrou náladou jsem se vrátila do Aberdeenu, připravená nepodlehnout tý šedi a nudi a trochu si to tu prosvětlit a vylepšit. Tak a tady to máte! Tady je ta příčina, proč sem píšete "Já tě nepoznávám". Já se prostě jenom už nechci utápět v sebelítosti, ale být sama se sebou šťastná. To mi snad nikdo vyčítat nemůže.

Máte pocit, že se s ničím a nikým neseru? Ano, správně. Valná většina lidí se totiž nikdy nesrala se mnou, tak proč bych měla já s nima, hmm? Už odmala jsem byla vedena k tomu, abych vždycky myslela hlavně na ty druhý. Krásná to myšlenka. Tak jsem to taky dělala a pak mi zbyly akorát oči pro pláč, když ten druhej člověk se ke mě otočil zády. Pro rodinu a přátele udělám cokoliv, ale jinak si už dávám velkýho majzla.

A že píšu o sexu a o tom, že chci chlapa jenom na to jedno a že nejdůležitější vlastností takovýho chlapa jsou svaly? Jak jinak mám asi přilákat vaší pozornost, abyste mi taky projednou napsali ňákej komentář, hm?? Navíc, kdo se mi diví, že po rozchodu hned nehledám dalšího pana Úžasnýho - budeme mít vážnej vztah.

Pokud to mám shrnout, tak akorát chci naplno žít svůj život, zkoušet všechno možný a být ŠŤASTNÁ. Už nechci sedět doma a brečet na blog, jak je všechno nejvíc na pytel.

Jsem to ale pořád já. Já taková, jako jsem vždycky byla, možná o pár pořádnejch držkopádů zkušenější. Vždycky mě potěšil Dan Mach, kterej zatím při každém našem shledání prohlásil: "To je pořád ta samá Mary, vůbec se tam nezměnila. Pořád je to prostě Mary." Tak si z něho vemte příklad, protože má pravdu.


Bílé zoufalství v podobě neúnosného "nothing´s happening"

6. února 2009 v 1:37 | queenofscots |  Po přečtení radši zahoď
Já si teď žiju tak poklidně, až je to nechutný. Měla bych zas rychle něco podělat/vyvést/svést.

Celé Spojené království Velké Británie a Severního Irska je na nohou, protože pozor - je únor a on napad sníh. Miluju tyhlety země, kde sníh na silnicích je považován za první náznak konce světa. V Madridu sem to ještě chápala, leč stejně mi to nebránilo v šíleném vzteku nad poděláním mého posledního českého dne (kterej sice nebyl celej, ale nakonec dopad nad očekávání, vzpomínky zůstanou, že:)). No ale zpět do našeho, všemi obdivovaného a milovaného ABERDEENU. Prostě začlo sněžit navzdory faktu, že bylo asi 5 nad nulou a víte, jak tohle pak dopadá. Hlavně to pak v noci zmrzne a já se můžu jít (doslova) klouzat.

Což jsem taky cestou z práce dělala a cpala se přitom třpytivým cupcakem za 1.70 (!), co jsem u nás šlohla a do dvou minut mi bylo šíleně zle. A při myšlence na ty ve Valentýnskym vydání se mi dělá ještě hůř. Nic jinýho než Margaritu už u nás nepozřu a HP si můžou gratulovat, že jsem se vrátila, protože se mnou přišel zákon a pořádek hahahaaa (ani nechtějte vědět, jaký odpovědi se mi dostalo, když sem z útrob ledničky hulákala na Jamese, kdyjako to tu naposled někdo umyl).

No takže ani sníh a ani práce nejsou žádný velký vzrůšo. A co ten "dnešek"? Motýli se asi definitivně odstěhovali do teplých krajů. To se ani nedá popsat tohleto. Doufám, že nejsem ta kráva nafoukaná a bylo to oboustranný. Jediný, co stojí za zmínku je ten můj elegantní pád na jediným centimetru čtverečným ledu, co se nacházel v okruhu pěti metrů. Jo já umim dělat dojem a teda dneska na něm fakt nezáleželo. No prostě zoufalý. Takže by se dalo říct, že sem zase něco vymňoukla, ale ono je to celý takový nijaký, že hladina adrenalinu v mojí krvi je hluboko v podprůměru. Soráč, asi jsem moc drsná a hnusná a jánevimjakáještě, ale tak co s klukem, co je sice milej a všechno, ale mě prostě netankuje ...

Takže jediný vybočení z normálu je to, že sem sebou flákla jo a taky jsem se konečně dokopala zdravit slunce na hodinách jógy.

Omg, dycky sem si přála klid a pohodu a měla plný zuby spontánních lidí. Asi sem byla padlá na hlavu nebo zabržděná nebo co, páč spontánnost je to nejlepší, o mě v tomto období muže potkat, jenže je v nedohlednu a já tu úplně umírám, abych potkala někoho, díky komu budu tak spontánní, až mi z toho bude juchůůů.

Jinak přehodnotila sem svůj "It´s all about sex, baby" přístup. Ale jenom trochu, páč sex je základ:)), ale zjistila sem, že abych byla doopravdy s někým happy, tak mě ten člověk musí fakt bavit ... a já jeho samozřejmě. A hlavně, nikdy nevíš, kdo a jak tě začne bavit. Třeba já, Baladová, jsem prostě od přírody dost výřečná (což je asi většině z vás až moc jasný), ale bavilo mě bejt chvíli zticha a poslouchat toho druhýho a hlavně to vědomí, že mi má a chce toho tolik říct, i když to byly všechno víceméně hovadiny, ale hrozně milý a roztomilý... Bože, už začínám zase měknout. Měla bych si povinně vzpomenout na všechny ty křivdy od chlapů, co na mě byly dopuštěny, od mateřský školky až doteď.

Tak a v rámci poklidného žití si jdu lehnout a spát.

So send my love a letterbomb and visit me in hell!!!

4. února 2009 v 0:43 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Jsem nemožná protože neumím loupat grep. Místo dužiny s trochou šťávy mi vyšla šťáva s trochou dužiny.

Z pizzy se mi už (!) dělá mdlo a špatně spím a zase se mi o něm zdálo!!! A jedno velký oumájgáád, co se mi vyskytlo na fb.


Feel the beat of the night

3. února 2009 v 1:07 | queenofscots |  Mjúsic to my ears and yours too after all
Včera sem zas půlku noci procivěla do stropu, tak sem čapla iPod a než sem se dobrala k FM Waves (ten special song, a že sem se mu bránila fakt dlouho) znovu sem objevila spoustu songů a spoustu z nich nabylo nového významu a nových rozměrů, hmm, neni nad to když ohraná písnička aspoň na chvíli přestane být ohraná.

Takže si vyberte podle chuti ...


Oasis - Supersonic (můj song)


Sting - Send your love


U2 - The sweetest thing



Sama v týhle velký comfy posteli

3. února 2009 v 0:51 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Jestli si mysíte, že to s tim sexem už fakt přehánim, tak ne. Páč teď o něm psát nebudu, to zas až bude o čem (o kom):D

Motýli maj poslední šanci ve čtvrtek, jinak to fakt asi už balim.

Dnes byl zase plodný den. Za prvý jsem ráno vstala. Už to považuji za znamení úspěšného dne. Dokonce jsem si i stihla uvařit Earl Grey a dokonce ho i vypít, umýt si vlasy a následně je hodit do rádoby seksy rozcuchu, kterej se mi pak ještě víc rozcuchal, když sem vyšla ven a to už tak seksy nebylo. Taky sem poskádala prádlo, přečetla si noviny, vynesla recyklaci, nasnídala se a stihla bus do školy. Jsem holt úspěšná žena ...

First lecture of the second semester in the first year at Aberdeen University, founded in 1495 a nefungovala computadora. Salmon nikdy nezklame a ten týpek na Německo?? To se jako všichni starý lektoři předháněj o to, kdo je švihlejší? No, aspoň jsem se zasmála a dozvěděla se srdceryvnou story dvou zamilovaných Němců, kteří se ve svém věku sedmi let doslova spakovali a chtěli odletět na romantickou dovolenou do Afriky ... a místo toho se jim dostalo důklané prohlídky Hannoverského vrchního policejního ředitelství. Real dissapointment in a truly German style. Stejně mám nejradši Jona a Chrise. U lektorů neni šance, že by některý z nich byl mladý a pohledný, ba dokonce k sežrání, takže moji docházku bude muset podporovat pouhý interest in the field. Ale třeba ňákej tutor, co dělá postgraduál ... uvidíme, uvidíme.

Mám letenku domů a už teď se děsim toho, co tam budu dělat. Páč mám dojem, že akorát nudit. Takže se s okamžitou platností přestávám těšit a cokoli očekávat.

K dalším mým úspěchům lze připsat: úspěšná návštěva banky, tuna filmů a Microsoft Office od Zdeňka a to, že jsem odolala a jela rovnou domů a nešla lovit seksy trička a super boty.

Odpolední spánek mě doslova vyřadil mimo provoz, hlavně protože se mi o něm už zase zdálo a vzhledem k nulovým okolnostem bych jako prosila, aby se mi o něm zdát už konečně přestalo, protože jakej to má asi význam, co?! Sakra už, doprčic, tohle mi fakt jako neřidává. Pizza a zmrzka u Michala byly super, ale zas mám provinilej pocit ... už abych se zase stresovala, nejedla a hubla.

Každopádně když už jsem si před chvílí myslela, že my day je ouvr, tak sem si na fejsbuku přečetla Pepovu story "kterak Bert poblil celej dvorek". Já ty moje všechny friends mám stejně hrozně ráda:)

Kiss a dobrou noc, jdu se rozvalovat a roztahovat v tý moji senza posteli, dokud můžu. (V březnu už tu se mnou bude spát Bára)