Udělala jsem si studijní plán a dnešek je posledním dnem, kdy naivně věřím, že ten plán dodržím. A než půjdu do kina, měla bych být ještě nějak produktivní.
Já nevim, ale mě ten univerzitní systém tady nebo cože, jak říkají plzeňáci, příde až ňák moc podezřele jednoduchej. A teď nevím, jestli je to dobře nebo ne. A hlavně jsem hrozně negramotná, co se toho českýho systému nebo cože, týče. Jsem prostě za trubku, protože prostě mě nikdy nikdo nepoučil o průběhu vysokoškolského studia v Čechách. A docela mě to i štve.
No každopádně zde si musím poctivě odchodit každotýdenní tutoriály, měla bych se sem tam ukázat na přednášce, udělat prezentaci a napsat esej, bejt jakože aktivní na těch tutotriálech a pak udělat zkoušku. Žádná velká věda, co? Plus zkoušky jsou nudně psací, esejové, což mě točí asi nejvíc. Já radši vedu monology, v případě větší sebejistoty i dialogy. Tady to ale zajímá akorát učitelku na španělštinu a tím to hasne. No, je pravda, že ústní zkoušky prostě nikdy nemůžou bejt 100% objektivní, ale stejně, radši bych riskla případnou blbou náladu nebo zasedlost učitele, než abych musela za dvě hodiny vypotit tři super sharp eseje.
No a pak se stačí zeptat někoho, kdo studuje u nás doma: "Tak co zkouškový?" a je konec. Páč každej to má jinak a různý zkoušky a opravy a podobně a já se jenom přiblble usmívám a dělám jakože přesně vím, o co go. Nemám páru!
Jo a jestli zase někdy budu mít takovej úžasnej nápad, jako vzít si za čtvrtej předmět sociologii, tak mě někdo prosimvás kopněte, dík.