Scénář se nekoná, my dva ho nenapsali

27. ledna 2009 v 17:09 | queenofscots |  Po přečtení radši zahoď
Takže zase jedna velká vykecávačka, třeba se v tom najde i něco poučnýho.

Sedím tu v posteli, srkám čaj, mám teplotu a už mě zase všechno sere. Předem upozorňuju a trochu se i omlouvám, svůj slovník už nehodlám regulovat, vždyť dneska už tim stejně nikoho pobouřit nemůžu. Takže mě zase všechno sere. Proč? Protože si za to zase můžu sama. Proč? Protože jsem nepoučitelná a dělám pořád dokola ty samý chyby a dělat je asi budu už napořád.

Teorie očekávání se zase potvrdila v praxi. Tentokrát jsem vlastně ani nic nečekala, ale doufala jsem. Naděje umírá poslední, jak se říká, že? Houby, ať chcípne hned první, protože ve vás akorát živí pocit, že by to přece jenom nakonec mohlo bejt tak či onak. Nebude. Nikdy. Nic. Lepší se s tim smířit rovnou, než se pak trápit, řešit, přemýšlet, doufat a nakonec se zklamat (opět) a hlavně bejt na sebe nasraný, že to zase řešíte, i když vůbec nechcete.

Vlastně vůbec o nic nejde a vlastně to možná ani neni jenom moje vina. Prostě jde o zjištění, že jste někoho přestali bavit. A ten někdo bavil vás a vy jste nechtěli aby přestal... Hmmm, teď asi bude muset nebo nevim. Prostě je to zklamání, ale co jsem mohla čekat, že. Asi to není ničí vina, prostě to tak už chodí. Takže se na to Maruško co? Vykašli!

Jak to dělaj ty lidi, co vůbec nic neřeší? Já bych to taky chtěla umět. Mě se to teda občas daří, ale to jenom když se daří, jestli chápete, jak to myslim. Něco je tak a onak a je to super, jenže pak se něco stane a vy to začnete řešit a najednou jste přesně v tý pozici, co jste bejt nechtěli ... ty co řeší. Už je to vážně na zamyšlenou.

Jsem sama, což je fér. Ale dolehlo to na mě daleko dřív, než jsem čekala. Vždyť ani Honza odtud ještě neni vypakovanej. Ale bude, pozítří letí a už bylo na čase. Ta doba s nim tady po návratu byla dost težká a sebralo mi to hodně sil. A to mě štve asi ze všeho nejvíc. Po Vánocích jsem byla plná energie, optimismu, všechno se mi zdálo super. Teď jsem zas tady, v tomhle dvouhvězdičkovym měste, z kterýho je mi nanic a denně narážím na osobu, která ztělesňuje všechny moje starosti a splíny. Je to ošklivý to takhle říct, ale já už to jinak nevidím. Mám ho ráda, ale měla jsem toho plný kecky a odejít od něj byl nutnej krok. Prostě byl to boj a snad to tím, že budeme od sebe dám zas dopořádku.

Jsem vyždímaná ze zkoušek, ne že bych se na ně tak moc připravovala, učení jsem silně podcenila a taky to podle toho vypadalo. Ale celej ten systém jejich přitroublej exams mi to tu znechutil a znechutil mi i tu školu, to poslední, co mě tu bavilo a na čem mi záleželo. Snad se to spraví, jestli ne, tak se naseru a taky bych se mohla vrátit domů, uhahááá, to by měli všichni radost...

Sečteno a podtrženo, je mi smutno. Je mi hrozně smutno a to jsem chtěla být happy. V tomhle městě to podle mě není možno. Je depresivní, vždyť má nejvyšší procento sebevražd v celý Británii!!! Bože, co jsem si to zas vybrala. Začínám mít pochyby, pochyby nad vším. Já totiž potřebuju něco, o co bych se opřela, něco co by mě hnalo dopředu, kvůli čemu by mělo význam ráno vstát. Teď už nic takovýho nemám. Já nechci jentak sedět a nechat si život utíkat mezi prstama. Je mi dvacet a chci si ho užívat a chci být šťastná. Já vim, že to zní jako klišé, ale pomozte mi někdo, poraďte jak na to. Jak na to, aby když zakopnu a spadnu, tak se v klidu zvedla dál a akorát se to zasmála? Kde vzít sílu, když máte všeho plný zuby? Jak přežít pocit, že potřebujete mít někoho, komu na vás záleží a kdo tu pro vás je (ať už tady, v Čechách nebo na severním pólu), když tady nikdo takovej neni?

Za poslední dny jsem málo spala, jdu si lehnout. Teplota neteplota, večer jdu vstříc všemu! Amen, tečka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 qizator qizator | Web | 27. ledna 2009 v 17:22 | Reagovat

Přechodná období není dobré hodnotit :-) ... Najdi si něco co tě zaměstná nebo si dej s kamaradkama sklenku - vypalit červa a přijít na jiné myšlenky - alespoň na chvili.

2 Mary Mary | 27. ledna 2009 v 17:26 | Reagovat

Dnes sem měla jít na hromadnou vožírací akci, ale s teplotou a nacpaná paralenem, nevim, nevim:(( i proto ten splín

3 Karin Karin | Web | 27. ledna 2009 v 21:28 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se, že Tě trochu odbývám, ale stydím se...Na rozdíl od Tebe se ani nemám s kým opít, nemám už téměř žádné kamarády. Nejsou, večery trávím doma, kde brečím do polštáře, ale nemám odvahu odejít. Jsem nešťastná, Maruško, trvá to tak dva roky, a už to nedokážu unést. Snažím se zabavit se něčím jiným, jenže to nejde. Všechno mi sebralo energii, díkybohu příští týden mám práci a pak zas školu - já se tak těším...Šílený, čekám, kdy na mě budou sedět mouchy, protože hniju zaživa. A bohužel to nejde změnit, po všech zralých úvahách.

4 Mary Mary | 27. ledna 2009 v 22:34 | Reagovat

Tenhle pocit jsem mela taky, znudenost, zoufalost. Bylo to spatny, tak jsem s tim neco udelala. Nevyulucuju, ze zas tak neskoncim, ale ted rikam: do haje s tim, zivot se musi uzit!

5 Kuba Kuba | 27. ledna 2009 v 23:16 | Reagovat

Jak to tak tady pročítám, holky, nevím, jestli se teď vrhnout do ještě větší schízy a "depky" (i když tohle slovo fakt nemám rád, vzheldem k tomu, že je strašně nadužívaný a většina lidí nemá ponětí, co skutečná deprese je), nebo se snad radovat, že je na tom někdo podobně, nebo snad dokonce hůř.....snad ne, nebo snad ne moc?! Těžko říct, která varianta je správná.

Jen jsem chtěl říct, že mám pocit, že odstavec začínající "Sečteno" jsem psal já...brrr....

Myslím, že jednou skutečně přijdeme na to, že život je takový, jaký si ho uděláme. Všechno vychází z naší vlastní hlavy...toho, jak se nad věci dokážeme povznést, jak je (a bezesporu i sami sebe) dokážeme vnímat...

6 Karin Karin | Web | 27. ledna 2009 v 23:42 | Reagovat

Kuba: Máš naprostou pravdu: ,,Jaký si to uděláš..." Jenže někdy se okolnosti sejdou a moc se to nedá ovlivnit, někdy se zavážeš k něčemu an delší dobu a neseš odpovědnost... Slovo deprese taky nemám ráda, frustrace postačí:-) Zvláštní to doba, nelovíme zvěř v lese, tak se utápíme v myšlenkových pochodech

7 Mary Mary | 28. ledna 2009 v 15:19 | Reagovat

Heslo "Jaký si to uděláš, takový to máš" razím od Novýho roku. A právě proto jsem teď "frustrovaná" protože, ať jsem věci udělala se sebelepším pocitem, nějak se nedostavuje výsledek. A jak jsem taky dřív psala, nejlepší věci přicházejí samy a spontánně, takže nám asi vážně nezbývá než čekat a být trpěliví a hlavně se těm fajn spontánním věcem otevřít a jít jim vstříc, hm??

8 Kuba Kuba | 28. ledna 2009 v 20:53 | Reagovat

Rozumim, že některý věci se ovlivnit nedají, Karin, nebo jen těžko...nemilé..:(A "jaký si to uděláš, takový to máš" pojímám spíš, co se týče vnímání situace. člověk na tom může být z hlediska vnějších okolností dost bídně, důležité je, jak se k tomu je schopen postavit, respektive jak si to uspořádá uvnitř sebe. Štěstí začíná sebepoznáním, mám ten dojem. (Takže sedím, čekám a čekám, až se poznám..:DD) Spontaneita je krásná věc, protože se v ní dá utopit spoustu chyb a přešlapů...a člověk si pak jen může říct "tak, co nevyšlo to, jedeme dál". Koukám, že dneska přestávám rozumět i sám sobě..radši končím. Každopádně let's open our minds, girls;-)Ať je líp..nám všem.

9 Skokan Skokan | 29. ledna 2009 v 0:05 | Reagovat

Zivot je uzasnej at se deje co se deje, je to jen hra, kterou clovek musi hrat, podle pravidel ostatnich, proti pravidlum, nebo moji osobne nejoblibenejsi cestou, tak ze si lidi mysli ze zivot hraju podle pravidel. Ackoliv sam ted pocituju samotu, tak je tak nejak skvely, ze i tu samotu muzu cejtit, dava mi to tu moznost vzpominat na tu dobu, kdy jsem se sam necitil. Ber tvoji situaci jako hrat z kostek, pokud se prave zritil znamena to jen, ze muzes z kostek poskladat uplne novej jeste lepsi ;-)

10 Skokan Skokan | 29. ledna 2009 v 2:08 | Reagovat

koukam ze jsem asi jedinej clovek na svete co je schopnej napsat "Hrad" s "t", ok ted uz zivot nema smysl, jestli najdu dost ostrou lzici tak si jdu podrezat zily

11 Marťa (malá Karina) Marťa (malá Karina) | 1. února 2009 v 17:28 | Reagovat

Název článku je totožný s oblíbeným kouskem od Sto zvířat a tak mne trochu mrzí, že není zdaleka tak pozitivní, jak jsem doufala. Ale to nic. Všichni tady i tam víme, že jsi senza báájo slečna a že to všechno jednou bude zase dobrý. Hlavu vzhůru!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama