Leden 2009

It´s all about sex, baby

31. ledna 2009 v 14:42 | queenofscots |  To radši nikde nepublikuj
Sex světu vládne, je všude a ve všech a jsme za to rádi:)

Jednou z příčin rozpadu mýho tříletýho vztahu byl špatnej sex, co si budem nalhávat. Já vážně pochybuju nadtím, že to manžele po dvaceti letech může ještě pořád bavit. Stereotyp se vkrade všude ... čtení odborné literatury a návštěvy sexshopů jsou podle mě jen přechodným řešením. Člověk je prostě od přírody polygamní a já myslim, že je to dobře, je to pak větší zábava:)

Vztahy se sexem spojené jsou vždy (teda spoň pro mě) zajímavé. No a dál? Zajímavý, ba dokonce až neskutečně k popukání je vztah, který, ať založen na sexu a hormonech a chemii a polygamii a tak vůbec, sex jako takový postrádá... To jenom pro dokreslení, co se vás taky může potkat.

Pak tu máte něco, co se vám přihodí, že ani nestačíte mrknout ... A pokračuje to a vás to strašně baví (nejenom po tý sexuální stránce), jenže pak skok zpátky na zem (teda do Aberdeenu) a ač to vypadá na nejvíc romantickej románek na světě, tak těch tisíc kilometrů jednoduše zabije veškerou motivaci a pošle všechno k ledu... nebo ne? Kdo ví, ale k těmhle věcem je dobrý přistupovat z obou stran stejně. Takže to neřešim. Každopádně thai boxeří maj u mě body navíc;)

No a teď?!?! It´s all about sex, baby! A divíte se mi, proboha? Co jinýho mám teď taky dělat. Mám za sebou první měsíc (relativní) svobody a nehodlám se o ni zase jentak hned připravit. Uznávám, spřízněná duše by se hodila (zvlášť s pořádnýma ramenama a pěkným pozadím:))), ale jak dlouho potrvá, než mi ta spřízněná duše začne zase diktovat co mám a nemám dělat???

Takže, ať se vám celý tohle moje sexuální vyprávění může zdát jako kecy největšího kalibru, vemte si z toho aspoň jedno ponaučení. Monogamie je blbost, kdo tohle pochopí a začne se podle toho aspoň trochu řídit, ušetří si spoustu nervů (a slz) a taky má reálnou možnost si fakt užít:DDDD

PS: Kdo si o mě myslí, že jsem šílená nymfomanka nebo prostě jenom šílená a že jednoho krásnýho dne se zabouchnu a o polygamii nebudu chtít už ani slyšet ... máte pravdu:)

Motýli v Aberdeenu?? Nemožno.

30. ledna 2009 v 19:56 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Nejdepresivnější, nejšedivější, nejupršenější (dobře v Glasgow sou na tom mnohem hůř v tomhle ohledu) a vůbec nejpitomější město Aberdeen ... to počasí mi fakt leze krkem i pod bundu, páč tu člověk akorát mrzne, mokne a vůbec, není to prospěšný tohle, ničemu.

Oukej, přiznávám, že ramena nejsou to úplně nejdůležitější, ale nějaký širší nebo aspoň namakanější, hm?? Já jsem asi ujetá na sportovce ... No každopádně v zimních zahradách je fakt zima a teď otázka dne, možná týdne: Kde sou sakra ty motýli?!?! Tohle je vážná věc, protože motýli jsou, a to si dobře zapamtujte, dámy a pánové, to nejdůležitější znamení!!! S tím je spojena další otázka: Je to ale vůbec možný, mít tady a v tomhle počasí ňáký motýly?? Chjo.

Aspoň že už mám naplánovaný to móře v létě:)))

Vyzevlená, vyblbnutá a ... nalomená

29. ledna 2009 v 20:33 | queenofscots |  To radši nikde nepublikuj
Uíííááá, no já se asi brzo picnu, to je objevů a zjištění najednou. Když jsou zkoušky, nudou pomalu dělám stojky a teď když se můžu s klidnym svědomím oficiálně nudit, tak toto... Já si nestežuju, já mám ráda, když je kolem mě živo. Ale musím se tomu všemu smát. Už se ale zase směju, to je dobrý znamení.

Všechny barvy spojte se, dotáhněte pití, francouze, balónky a hlavně foťáky. Aberdeen mě sere, ale přece jenom se tu dá najít i něco fajn a pozitivního, toť fajn lidi (z čech, jak jinak a ne, nejsem xenofobní, jenom protěžuju svůj národ).

Další, ale teď už vážná, věc. Je pryč ... dneska ráno vzal kufr, dal mi poslední pusu, sednul do taxíka a odjel. Snad se na Heathrow neztratil ... je to zvláštní pocit. Vlastně pro mě je pryč už dávno, jenom všechno tohle porozchodový trápení tady jsme si mohli odpustit a nezkazit tím to všechno pěkný, co mezi náma bylo. Jedna velká kapitola uzavřena, teď už definitivně.

Tyjo, co já tady v tý obr posteli budu sama celej ten měsíc dělat??!! (než se k nám nastěhuje nová spolubydlící)

A zkoušky?! Nejvíc v háji, když si teď vzpomenu na Ruský politický systém, vzpomenu si na Kodeta: "Proletáři všech zemí, vyližte si prdel! HA!!"

Luxingu, zevlingu a vytíringu zdar!

Rychle, než bude pozdě

28. ledna 2009 v 16:03 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Snídám si tak v poklidu kus narozeninového dortu mojí spolubydlící Báry, jsou dvě hodiny odpoledne a dělám své pravidelné snídaňové aktivity. Pročítám fejsbůk a všechny oblíbené blogy a pak si na závěr, jako vždy čtu na českých internetových serverech, co nového nám dnešek přinesl.

A ha!!! 21. prosince 2012 má bejt konec světa, protože končí mayský kalendář. Já mám teda Maye v hluboké úctě a rok 2012 je hrozně brzo (a navíc bych podle všech plánů ten rok měla skoncovat s Aberdeenem).

Takže nevím, jak vy, ale já si jdu urychleně najít nějakýho úžasnýho chlapa s ramenama a pěkným zadkem, ať je jakýkoli národnosti (no, Poláky bych asi vynechala, nejsem xenofobní, ale prostě pokud žijete v UK, tak nemůžete jinak) a hodlám si to s nim pořádně užít:DDDD


Černá a bílá ...

27. ledna 2009 v 17:29 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
... kombinace je nejlepší a budu ji vyznávat na věky věků!:) Sice se mi víc líbila ta kombinace předtim (černý pozadí a na tom bíle napsané mé rozumy), ale nebyla populární a mohla bt taky trochu zavádějící, protože to, že mám ráda černou neznamená, že mám depresi prosimvás! a v jednoduchosti je krása, ne? černá a bílá, to je ono.

Scénář se nekoná, my dva ho nenapsali

27. ledna 2009 v 17:09 | queenofscots |  Po přečtení radši zahoď
Takže zase jedna velká vykecávačka, třeba se v tom najde i něco poučnýho.

Sedím tu v posteli, srkám čaj, mám teplotu a už mě zase všechno sere. Předem upozorňuju a trochu se i omlouvám, svůj slovník už nehodlám regulovat, vždyť dneska už tim stejně nikoho pobouřit nemůžu. Takže mě zase všechno sere. Proč? Protože si za to zase můžu sama. Proč? Protože jsem nepoučitelná a dělám pořád dokola ty samý chyby a dělat je asi budu už napořád.

Teorie očekávání se zase potvrdila v praxi. Tentokrát jsem vlastně ani nic nečekala, ale doufala jsem. Naděje umírá poslední, jak se říká, že? Houby, ať chcípne hned první, protože ve vás akorát živí pocit, že by to přece jenom nakonec mohlo bejt tak či onak. Nebude. Nikdy. Nic. Lepší se s tim smířit rovnou, než se pak trápit, řešit, přemýšlet, doufat a nakonec se zklamat (opět) a hlavně bejt na sebe nasraný, že to zase řešíte, i když vůbec nechcete.

Vlastně vůbec o nic nejde a vlastně to možná ani neni jenom moje vina. Prostě jde o zjištění, že jste někoho přestali bavit. A ten někdo bavil vás a vy jste nechtěli aby přestal... Hmmm, teď asi bude muset nebo nevim. Prostě je to zklamání, ale co jsem mohla čekat, že. Asi to není ničí vina, prostě to tak už chodí. Takže se na to Maruško co? Vykašli!

Jak to dělaj ty lidi, co vůbec nic neřeší? Já bych to taky chtěla umět. Mě se to teda občas daří, ale to jenom když se daří, jestli chápete, jak to myslim. Něco je tak a onak a je to super, jenže pak se něco stane a vy to začnete řešit a najednou jste přesně v tý pozici, co jste bejt nechtěli ... ty co řeší. Už je to vážně na zamyšlenou.

Jsem sama, což je fér. Ale dolehlo to na mě daleko dřív, než jsem čekala. Vždyť ani Honza odtud ještě neni vypakovanej. Ale bude, pozítří letí a už bylo na čase. Ta doba s nim tady po návratu byla dost težká a sebralo mi to hodně sil. A to mě štve asi ze všeho nejvíc. Po Vánocích jsem byla plná energie, optimismu, všechno se mi zdálo super. Teď jsem zas tady, v tomhle dvouhvězdičkovym měste, z kterýho je mi nanic a denně narážím na osobu, která ztělesňuje všechny moje starosti a splíny. Je to ošklivý to takhle říct, ale já už to jinak nevidím. Mám ho ráda, ale měla jsem toho plný kecky a odejít od něj byl nutnej krok. Prostě byl to boj a snad to tím, že budeme od sebe dám zas dopořádku.

Jsem vyždímaná ze zkoušek, ne že bych se na ně tak moc připravovala, učení jsem silně podcenila a taky to podle toho vypadalo. Ale celej ten systém jejich přitroublej exams mi to tu znechutil a znechutil mi i tu školu, to poslední, co mě tu bavilo a na čem mi záleželo. Snad se to spraví, jestli ne, tak se naseru a taky bych se mohla vrátit domů, uhahááá, to by měli všichni radost...

Sečteno a podtrženo, je mi smutno. Je mi hrozně smutno a to jsem chtěla být happy. V tomhle městě to podle mě není možno. Je depresivní, vždyť má nejvyšší procento sebevražd v celý Británii!!! Bože, co jsem si to zas vybrala. Začínám mít pochyby, pochyby nad vším. Já totiž potřebuju něco, o co bych se opřela, něco co by mě hnalo dopředu, kvůli čemu by mělo význam ráno vstát. Teď už nic takovýho nemám. Já nechci jentak sedět a nechat si život utíkat mezi prstama. Je mi dvacet a chci si ho užívat a chci být šťastná. Já vim, že to zní jako klišé, ale pomozte mi někdo, poraďte jak na to. Jak na to, aby když zakopnu a spadnu, tak se v klidu zvedla dál a akorát se to zasmála? Kde vzít sílu, když máte všeho plný zuby? Jak přežít pocit, že potřebujete mít někoho, komu na vás záleží a kdo tu pro vás je (ať už tady, v Čechách nebo na severním pólu), když tady nikdo takovej neni?

Za poslední dny jsem málo spala, jdu si lehnout. Teplota neteplota, večer jdu vstříc všemu! Amen, tečka.

Předvečer a likes and dislikes

20. ledna 2009 v 23:05 | queenofscots |  Vyjímečné stavy nouze
Sedím tu posraná až za ušima. Už víc jak tejden sedím doma na prdeli a mám se učit a upřímně doufám, že těch, co to nechávaj na ten předvečer jako já, je víc. Jenže pak se mi vybaví ksichty těch nabiflovanejch debilů, co na Silvestra radši nevožrali, aby mohli "revise" a přísahám, vraždila bych.

Počítač prostě vypnout nedokážu a nechci. A pak to končí tím, že se sice teda jako učim nebo cože? ale z nudy a zoufalosti měním statusy na icq a fejsbúku a doufám, že se někdo ozve. A pokud to má být někdo určite o to to je horší. A přitom o nic nejde ... jenže poruč hlavě tý mojí praštěný.

Asi založím hnutí za dovoz český tatarky do GB.

Červený čtverečky máme rádi všichni, pokud vám teda neoznámí, že vás zase někdo nakop nebo vám poslal jahodovou zmrzlinu. Fotky, fotky, fotky mě baví. A hrozně se těším na úterý zhruba tak 11.30 aberdeenskýho (a londýnskýho a kanárskýho a a a a) času, kdy to ze mě všechno spadne a budu v tom momentě všechno nepříjemný za mnou a přede mnou až do konce týdne totální volno.

A nemůžu si pomoct. Deseo tú, deseo tú aquí con mi!!!

Já tu v srpnu prostě bejt nechci!!!!!

Hudební sonda do mojí duše aneb co mě oslovilo a stále oslovuje.

20. ledna 2009 v 1:34 | queenofscots |  Mjúsic to my ears and yours too after all
Kasabian jsem objevila kdysi dávno úplnou náhodou na Yahoo! Music. Jejich první album
"Kasabian" is very British, very good. Ne, že by britský znamenalo automaticky
dobrý, ale tohle album je pro mě perfektním synonymem ostrovní
music. Skladby L.S.F. a Test Transmision považuju za extrémně vydařený, za zmíňku stojí taky píseň Club Foot, jejíž klip je věnován Janu Palachovi. Kdo nevěří, mrkněte na Youtube. Další album "Empire" už u mě ale takový ovace nedostává. Není špatný, skladba Shoot the runner je dokonce moje very favourite, ale je tu prostě znát odchod jednoho z nejvýraznějších členů kapely Chrisse Karloffa a onen zmiňovaný ostrovní nádech se pomalu ale jistě vytrácí.



Když už jsme na těch našich milých ostrovech, nedá mi to abych tu nezmínila mnohými milované a
mnohými zatracované Coldplay. Já osobně patřím k táboru fanoušků a Radiohead, které údajně vykrádájí, neposlouchám. Asi bych měla, ale zatím jsem se k tomu ne
dostala. Vivala vida je skvělý album, ať si říkákdo chce, co chce. Podle mého se tu Coldplay posunují určitým způsobem dál, je tu slyšet spoustu různých vlivů a pro Coldplay nových prvků. Opravdumám pocit, že trošku zaexperimentovali a zároveň zůstali sami sebou. S Viva la vida mám spojené hlavně léto, kdy jsem to sjížděla dokola znova a znova. Cemeteries of London, Violet Hill, Lovers in Japan, Lost! Úcta, obdiv, nadšení. O úspěchu alba svědčí i to, že před Vánocemi Coldplay vydali "Prospekt´s March", takový
přídavek k Viva la vida. Nové songy i upravené staré, pro příznivce prostě dalsí bonus na víc. Akorát o Lost! do kterého rapuje Jay Z. pořád nevím, co si mám myslet.



Sice tvoří v Británii, ale jsou původem z Perthu v Austrálii. Charismatičtí Pendulum jsou pro mě osobně objevem roku. Jak jsem tu už dřív psala, kdyby mi před půl rokem někdo
řekl, že tohle budu poslouchat, umlátím ho první tupou věcí, co mi přijde pod ruku. Electronica a drumm and base mííírně říznutý rockem. A přátelé, je to výborný. "In Silico" je živý a te
mný zároveň a jednoduše hodně energizující. The Tempest jako nejlepší skladba na albu, Different, Propane Nightmares, Other Side má nejchytlavější refrén. Co je u nich velký plus je, že to nejsou jenom djs ale, hrajou na živo pěkně na kytaru, bicí a do toho holt ňáký ty synťáky a electronics. Jestli budou letos na Rockness, tak si je nenechám ujít.



Teď ale zas úplně odjinud.
Světe div se, ale ano, i já mám v sobě romantickou,
nežnou, jemnou duši a tu dokážou pohladit The Cardigans. Loosing my favourite game apod jsou klasiky, já si ale stáhla jejich album "Long gone before daylight". Člověk na to vážně musí mít náladu, protože se tam o ničem jinym, než o lásce nezpívá a některý songy jsou dost utahaný. You´re the storm je ale podle mě ta nejoriginálnější romantická písnička ever, kdysi dávno jsem ji tady i s textem k ní zveřejnila. Kdo je aspoň trochu naladěn, koukněte do archivu. Za několikanásobný poslech stojí pak For what it´s worth (vydařený a trochu dojemný video zas na Youtube nebo možná i někde tady, teď nevím) a Please sister.



The Killers a jejich Day and Age jsem zatím ňák nepřišla na chuť, tak je nechám uležet a zatím poslouchám Hot Fuss a Sam´s Town, prostě the best. Jsem zvědavá na nový U2, Bono s podmalovanýma očima tu ještě nebyl:)) Novej přísun hudby (dík, Ondro) mi do iPodu přihrál třeba Khoibu, Nada Surf, n.o.h.a. ("dive in your life" si mě dost rychle získalo, hlavně jejich "tu café") anebo šílence Danko Jonese. Taky jsem oprášila Rammstein a konečně zase ocenila těch šest let němčiny. Při čekání, něž se nad Madridem přeženou sněhová bouře jsem objevila Los - výborná, fakt. A special prize si odnáší Against me! a jejich Borne on the waves ... protože je prostě spešl:)

Tak co sem dám nakonec? Tak už kvůli tý mojí španělštině nešťastný a kvůli těšení se na sluníčko.


Novej ujížděcí song aneb všichni, co máte depku se jděte bodnout a nepřenášejte to na mě!

18. ledna 2009 v 20:28 | queenofscots |  Mjúsic to my ears and yours too after all

I live by the code of the road
Every single night of my life
Nobody knows a single place I go
City by city, night after night

Been a long time on this lonely road yeah
Nothing Comes Easy But It's Worth The Fight
If you've seen it once, I've seen it twice before
Little By Little, Night After Night

You've been waiting for this all of you life yeah
The time is now to go
No hesitation, no backing down now
So just take it away

I live by the code of the road
Every single night of my life
People all around you, but you're all alone
City by city, night after night

It's about time I take it nice and slow yeah
Nothing Comes Easy But It's Worth The Fight
I say it all the time but then I start to roam yeah
Little By Little, Mile After Mile

You've been waiting for this all of you life yeah
The time is now to go
No hesitation, no backing down now
So just take it away

Tak fajn

15. ledna 2009 v 17:17 | queenofscots |  V rámci mezinárodní integrace
Udělala jsem si studijní plán a dnešek je posledním dnem, kdy naivně věřím, že ten plán dodržím. A než půjdu do kina, měla bych být ještě nějak produktivní.

Já nevim, ale mě ten univerzitní systém tady nebo cože, jak říkají plzeňáci, příde až ňák moc podezřele jednoduchej. A teď nevím, jestli je to dobře nebo ne. A hlavně jsem hrozně negramotná, co se toho českýho systému nebo cože, týče. Jsem prostě za trubku, protože prostě mě nikdy nikdo nepoučil o průběhu vysokoškolského studia v Čechách. A docela mě to i štve.

No každopádně zde si musím poctivě odchodit každotýdenní tutoriály, měla bych se sem tam ukázat na přednášce, udělat prezentaci a napsat esej, bejt jakože aktivní na těch tutotriálech a pak udělat zkoušku. Žádná velká věda, co? Plus zkoušky jsou nudně psací, esejové, což mě točí asi nejvíc. Já radši vedu monology, v případě větší sebejistoty i dialogy. Tady to ale zajímá akorát učitelku na španělštinu a tím to hasne. No, je pravda, že ústní zkoušky prostě nikdy nemůžou bejt 100% objektivní, ale stejně, radši bych riskla případnou blbou náladu nebo zasedlost učitele, než abych musela za dvě hodiny vypotit tři super sharp eseje.

No a pak se stačí zeptat někoho, kdo studuje u nás doma: "Tak co zkouškový?" a je konec. Páč každej to má jinak a různý zkoušky a opravy a podobně a já se jenom přiblble usmívám a dělám jakože přesně vím, o co go. Nemám páru!

Jo a jestli zase někdy budu mít takovej úžasnej nápad, jako vzít si za čtvrtej předmět sociologii, tak mě někdo prosimvás kopněte, dík.

Spánek už není moje oblíbená činnost.

15. ledna 2009 v 16:14 | queenofscots |  V rámci mezinárodní integrace
I am back in this two-star town and I have left everything behind ... again. Now I may only hope it´s gonna wait for me till I come back. Naive? Yes, but necessary.

Tejden pře zkouškovým, tak vymejšlim hovadiny. Bože on měl Papež Jan Pavel II. ňákej vliv na rozpad Sovětskýho svazu?!?!

Jsem přívržencem teorie Samuela Huntingtona - Clash of Civilisations. A naučila jsem se nové španělské slovíčko: rebajas=slevy. Se hodí, ne?

Tak s tímto skórem se do toho jakože pouštím.

Už zase prší a já už zase prospávám půlku dne. Ach, kde jsou prázdniny, kdy jsem kolikrát nespala celý noci a vůbec mi to nevadilo???

A vůbec jsem teď taková možná že až hezky zmatená, ale sakra už se uč, Marie!!!! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!!

Jo a taky co mě sere, že sem evidentně nechodí si ty moje blábly číst jenom má nejvěrnější Karin, ale údajně i další a moc líný lidi, protože mě už vážně frustruje, jak tady včechno ječím do éteru bez žádný odezvy.

A moje větná stavba se stává nesnesitelnou.

Anxiety, anxiety, you give me no mercy!

13. ledna 2009 v 20:57 | queenofscots |  Vyjímečné stavy blaha
Tenhle song mám od bleska z čistýho nebe a ty slova mi nedaj spát...


Too much momentum

13. ledna 2009 v 20:49 | queenofscots |  Vyjímečné stavy blaha
Jsem zpět. Po těch nejsenzačnějších vánočních prázdninách. Letos to vážně byly "tak trochu jiné Vánoce" a díky za ně.

Moje teorie o očekávání se potvrdila v praxi a to prosím pěkně hned den po jejím zveřejnění zde. Přišel "blesk z čistého nebe" a moje prázdniny a vlastně úplně všechno zvedl do hoooodně vysokých dimenzí. Takže to beru jako znamení, že jsem na to asi vážně kápla.


Štědrý den s hlavou v záchodový míse je taky zapamatováníhodný a Fialák mi odteď přijde jako jedno z nejsenzačnějších míst v Příbrami. Zas jsem si zakusila kouzlo cestování s ČD a poznala Rokycanské nádraží a okolí. Mozolov - velmi zapadlé, ale celkem pěkné místo, kde chatkám říkaj bungalovy, maj tam dobrej bazén a saunu, kterou jsme pak už i uměli sami zapnout. No vzpomínat tam na nás budou asi ještě dlouho a pochybuju, že se tam kdokoliv z nás znovu odváží.



Letišti v Madridu se už vyhýbám obloukem a na dovolenou radši už budu jezdit sama, pro klid a blaho všech. Co se stane, když v Madridu začne sněžit radši ani nechtějte vědět a se společností Iberia nelítejte. Jednou se mi kufry ztratit prostě musely a nekoupila jsem si čepici s třešničkama, což je pro mě velké zklamání.

Mám ráda sníh a vyhlídku ze skály a zapadjící slunce a prostě romantiku, aaaach.

A jsem moc ráda, že jsem češka a ne skotka nebo španělka nebo cokoli jinýho. Jak jsem tu už jednou hulákala, čechové jsou národ dobrý! Ať už si trapně myslí, že by někdy Evropě mohli něco osladit anebo že nedělaj nic jinýho, než že nadávaj na politiku a neumí stříhat záclony. Mám zase ráda Příbram a doufám, že mi to vydrží. Hlavně je to krásnej pocit, vědět, že se máte kam vracet. A hlavně se tam vracet ráda.

A teď jsem se ale vrátila zase sem. Málem nás vítr smetl z runwaye, což je možná taky znamení, ale to se všechno ještě uvidí.

Uííííáááá

1. ledna 2009 v 19:07 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
When all your fears combined, I know you really try to understand. THIS IS A NEW WAY!

Bože hlavně ať v příštím roce nemám takovýhle schízy.

Mám strach. Hroznej.

Teď už jsem vážně sama za sebe a sama na všechno. Už není cesta zpátky.

Viva Canaria!