My je čekali od řeky a oni přišli od lesa

23. prosince 2008 v 0:56 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Takovej ten pocit, když nevíte na čem jste ... Má te ho rádi? Já vám nevím. Já si věci plánuju, kolikrát ani nechci, ale prostě se neubráním myšlenkám na to, jak by něco mohlo dopadnout, co by se mohlo stát, jak by se mohlo něco vyvinout. A v mysli si maluju úžasné obrázky, jak to bude všechno úžasný a přitom v podvědomí vím, že právě tímhle malováním to všechno posílám k čertu, protože začínám mít očekávání. A pak se divím, že jsem zklamaná a že se mi zase všechno zesralo. A přitom to je asi fakt jenom tím očekáváním. Tak mi někdo povězte, jak si mám přestat v duchu malovat. Tolikrát jsem si už namlátila hubu a pořád v duchu doufám v ty hodně naivní myšlenky.

Takže fajn, nemaluju a nevím, na čem jsem ... hmm, ono je to na jednu stranu pěkný nevědět, co vás čeká ale zase! Jak nemám něco očekávat?? Já to prostě neumím a asi jsem odsouzena být nadosmrti drama queen, co ze všeho dělá kovbojku, protože se zase zklamala a zase se jí svíjí všechny vnitřnosti v těle. Mě asi nikdo nepomůže, co?

Ony ty nejlepší věci přichází stejně nečekaně. Tak zbývá asi jenom čekat a mít oči do kořán. Hlavně neočekávat...

Nebo je to všechno jinak a já jsem prostě jenom já, naivnípomlčkablbá, což jsem vždycky vehementně být nechtěla?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | Web | 26. prosince 2008 v 19:19 | Reagovat

Taky si maluju - naivně rytíře, při čemž mě doma čeká moje jistota v teplákách... Někdy ho miluju, někdy je to jen síla zvyku, ale je můj, chráním ho, i když neví, zda je to dobře/špatně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama