Tak teď jsem se tu vyřvala a popojedem, ne?
Už se konečně fakt těším domů. Jupíí:)

Tohle jsem vyfotila teďka v úterý s Chrisem po poslední sociologický přednášce, kde jsem se dozvěděla spoustu užitečných věcí. Jako třeba že jedna dánská koruna je 30 pencí, nebo že místo čokolády můžu před zkouškou jíst taky hrášek. A pak věta všech vět: You are a delfalted ball. Co byste mu na to řekli ... Vůbec poslední dobou se na svůj účet dozvídám tolik pěkných věcí. Ale, třeba dneska mě potěšil Jimmy, kterej mě přejel očima nahoru a dolů a pravil: "Tys docela zhubla" "No ... jo ..." "Sluší ti to" Dík:)
A mám konečně kufr. Jenom se děsím chvíle, až ho slečna stevardka za přepážkou na letišti v Newcastlu pošle po jezdícím pásu pryč do rukou neomalených zaměstanců letiště. Proč s tím musí tolik házet, bože můj, já chápu že je to těžký a blablabla, ale tyjo ať zůstane aspoň pojízdnej.
A na závěr hudební video, už dlouho jsem sem žádné nedala. The Cardigans - For what it´s worth. Je to taková zvláštní písnička, emotivní a milá zároveň. Pěkné lyrics, které se mě na štestí netýkají a na druhou stranu vlastně jo, páč každej si může slova jakýkoli písničky přebrat po svým, ne? Enjoy.
celkem dobrej blog