Co já poslední dobou vytvářim za hodnoty ... nad tím by se jeden normálně rozbrečel. Právě se ze mě stal Břídil Roku. Teda už jsem jím dlouho, došlo mi to teprve až teď.
City a pocity, vztahy a nálady a povahy ... aaaach booooože. Kdo se s tím vším má pořád patlat.
Nesnáším neupřímný lidi.
Vše se vrátilo zase k normálu a ze mě spadla hrozně velká tíha. Jenže zanechala takovou podivnou prázdnotu. Nevím, co chci. Teda já to vím, jenže taky vím, že to teď nejde a je težký se s tím smířit.
Mám strach, z toho, co bude či nebude. Vyhlídky jsou takový já nevim, nijaký.
Jsem hloupá. Je mi dvacet a nevážím si, toho co mám. Ježííííš Marjáááá, proč jste mě někdo nenakop??? Prostě když něco strašně chcete, je těžký se smířit, s tím, že to nevychází. Tak ze sebe uděláte debila. Nebo teda tak jsem to udělala aspoň já.
Ufff, já už vážně potřebuju jet domů, už mi šibe.
Ty jo, já bych chtěla zajít k ňákýmu terapeutovi psychologovi, co má jezdící gauč a horu kapesníků a všechno mu to tam vyblít, schválně co by mi řekl.
Že jsem šílená broskev a neumím chodit na podpatcích.
Amen a tečka, hlavu vzhůru, všechno je sranda a dokud nejde o život, jde o hovno, ne?