Prosinec 2008

Poslední v tomto roce

30. prosince 2008 v 14:24 | queenofscots |  Po přečtení radši zahoď
Tak jo, rekapitulace. Rok 2008.

Silvestra z roku předešlého v prácí se šampaňským za barem, nebylo to až tak hrozné. Věci se pak měly celkem v pohodě. Vzali mě na uni, udělala jsem certifikát ze sociálních věd. Během této doby tak normálka, akorát Bára to zabalila a pak odjel i Vašík. No, pak změna práce a léto skvělý a při odjezdu stršná schíza, že už tam nechci a chci zůstat doma v Čechách. Nicméně překonání sebe sama celkem vyšlo, protože uni zatím jedna báseň a spoustu nových lidí. Pak clouds appeared a já začala upadat do větší a větší deprese, protože když už jsem konečně měla teoreticky bejt happy, tak houby, přestal mě bavit můj vztah s Honzou a vše šlo pomalu, ale jistě k šípku. Spoustu hovadin a pomatení mysli, no ale i to mi něco přineslo. Přehodnocení priorit a postojů. A konečně teď na samém sklonku roku je to tu. Chci být free a chci být hlavně spokojená sama se sebou a náplní svého života. Takže jo! Jsem single, nezadaná, free a jak jsem zjistila, jsem to už delší dobu, jen jsem si o ňák nepřipouštěla. Jsem mrcha a jsem za to ráda. Konečně jsem sobecká a myslím na sebe. Takže sbohem roku 2008, který jsi mě místy nudil vážně k smrti a místy mi otevřel oči a vítej roku 2009, který jsi zatím ještě záhadou, ale letos hodlám razit heslo: "Jaký si to uděláš, takový to máš."

Amen.

To on, to on, Strašný lesů Pán!

26. prosince 2008 v 22:49 | queenofscots |  Po přečtení radši zahoď
Každý lidský čin bude po zásluze potrestán. Jenže kým?

Všechno bych vsadil na lásku! Jenže ta není věčná.

Vina ... jenže jak na ní pohlížet.

Ano, správně. Shlédla jsem film Máj. Z mladého Stropnickýho sice herec nebude, ale moc mu to tam sluší. Ona je hezká, no a já ji úplně chápu (když jsem viděla Vilémovu popravu, taky jsem chtěla z něčeho skočit). Třískovi se nedá vytknou ani ň a abych pravdu řekla, tak i když je Vilém moc přitažlivý, já bych sáhla po Kryštofovi Hádkovi, protože ten je prostě báječnej a já ho miluju už od Tmavomodrýho světa. Co se týče zpracování ... Máchovi a paní profesorce Kriegrové musí vsávat vlasy hrůzou na hlavě, ale to nevadí. Ten film mi hlavně připomíná moji rodnou zemi a vzbuzuje ve mě až patriotický pocit.

Čechové jsou národ dobrý!

Hurá:)

Dear Miss Baladova ...

25. prosince 2008 v 21:36 | queenofscots |  Že by něco normálního??
Letošní Vánoce jsou ... jiné. Ale zatím fajn. Tak snad si to nepokazim.

"Dva trdelníky, prosím. Nejste náhodou příbuzná Nastěnky?"
"Hihi, ne. To v tom neválejte, už je to pocukrovaný."
"To nevadí."

... s mojí mámou je fakt sranda.

Na Štedrej den jsem se zase vyznamenala, haha, ale s hlavou v záchodový míse jsem ho ještě neprožila. A byla jsem hodná, plyšovej medvěd se sice nekonal, ale za to jsem dostala spoustu príma věcí. Number one je dovča na Grand Canarii od 2. ledna na týden, aspoň důvod, proč se neučit na zkoušky. Nejvtipnější dárek byla knížka "Zkrocena láskou" což je vážne sranda, vzhledem k celé mé situaci, no smála jsem hodně dlouho a směju se i teď. Cenu za originalitu dostává Karin a její Penál první pomoci odkud mi ale všechny lízátka sežrali moji opilí kamarádi. No a co mě vážně dostalo do kolen byl email ze školy, který přišel na Štědrý den a oznámil mi, že mě vyrazili ze Sociologie z důvodu, kterej jsem nepochopila.

Nadále se snažím neočekávat a jak říká strejda Pavel celý problém je jen v technickém řešení.

Šťastný a Veselý!

My je čekali od řeky a oni přišli od lesa

23. prosince 2008 v 0:56 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Takovej ten pocit, když nevíte na čem jste ... Má te ho rádi? Já vám nevím. Já si věci plánuju, kolikrát ani nechci, ale prostě se neubráním myšlenkám na to, jak by něco mohlo dopadnout, co by se mohlo stát, jak by se mohlo něco vyvinout. A v mysli si maluju úžasné obrázky, jak to bude všechno úžasný a přitom v podvědomí vím, že právě tímhle malováním to všechno posílám k čertu, protože začínám mít očekávání. A pak se divím, že jsem zklamaná a že se mi zase všechno zesralo. A přitom to je asi fakt jenom tím očekáváním. Tak mi někdo povězte, jak si mám přestat v duchu malovat. Tolikrát jsem si už namlátila hubu a pořád v duchu doufám v ty hodně naivní myšlenky.

Takže fajn, nemaluju a nevím, na čem jsem ... hmm, ono je to na jednu stranu pěkný nevědět, co vás čeká ale zase! Jak nemám něco očekávat?? Já to prostě neumím a asi jsem odsouzena být nadosmrti drama queen, co ze všeho dělá kovbojku, protože se zase zklamala a zase se jí svíjí všechny vnitřnosti v těle. Mě asi nikdo nepomůže, co?

Ony ty nejlepší věci přichází stejně nečekaně. Tak zbývá asi jenom čekat a mít oči do kořán. Hlavně neočekávat...

Nebo je to všechno jinak a já jsem prostě jenom já, naivnípomlčkablbá, což jsem vždycky vehementně být nechtěla?

Tak už se to krátí

19. prosince 2008 v 17:38 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Tak pozítří, už. Ty jo, čtyři měsíce utekly jak voda a jako voda toho spoustu přinesly i odnesly. Hmm, tak bye bye to všechno co se podělalo a ciao vy všichni noví:)

Normálně na mě padá taková skoro až příjemná melancholie. Dneska, zrovna když si vyjímečně vemu na sebe sukni, tu svoji mini, tak fouká jak na Sibiři. No, ale poloprázdná uni byla něčím kouzelná, možná tím, že jsem na zkoušce ze špániny dokázala i souvisle mluvit a neptala za každou otázkou Qué? ale Puedemos repetir, por favor? Tři lidi na tutoriálu a náš "proboha všechno je tak vážný" tutor, kterej řekl, že je zvědavej hlavně na mě u zkoušek ... uaaaaa, dejte mi s tím pokoj!

Pak jsem splašeně lítala sem a tam po unionce od banky k bance, snažíc se sehnat british pounds, protože skotský asi nejsou tak pěkný nebo co a promění vám je jenom Komerčka a ještě za blbej kurz. Jenže háček byl v tom, že nebyly pro mě. Hold někdo je prostě expert na to, si vzpomenout na věci až na poslední chvíli - a zařiď to, Maruško, jako vždycky, ne? NE!

A utěrky babičce a omrzlej obličej, zvonící mobil, milión lidí, který musíte rozrážet loktama a bus žádnej. Aspoň, že ta uni na mě zanechala pěkný dojem.

Zásadně balím až večer před departure, ale teď jsem tak nadšená z toho svýho super kufru, že jsem ho normálně otevřela, hodila do něj knížky, ale pak si to rozmyslela ... jak jinak. Ale dělám si hromádky.

Písníčková

18. prosince 2008 v 17:58 | queenofscots |  V rámci mezinárodní integrace
You've been perfect from the start,
They told me that time has only done you wrong.

...

I know that I can help you
I just don't fucking want to
And the feeling is stronger by the day
Say that I'm selfish
But I don't really need this
And I'm just so sick of the chase

...

Something is changing
Bruised and then taken
And I'm trying to find out what it iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiis

...

Standing here on this burning bridge
Trying to figure out but there's nothing here
Seem like they got the fear
Cattle grids rattle gold chains pay it back
Just cancel the chickens
And tell your son that he should steal the gold

...

I'm gone, done wrong is there nothing you can say
Please sister help me I'm not feeling ok.

...

I pack my case, I check my face.
I look a little bit older. I look a little bit colder.
With one deep breath, one big step.
I move a little bit closer, I move a little bit closer.

...

Nebylo nic já jen kdybys měla chvíli, můžem si někam sednout.
Nebylo nic, pár let jsme spolu nemluvili a přetim taky ani jednou.

...

Já nezpívám bohužel, naštěstí doma mám gramofón.


Tohle video je úplně supér a ikdyž nejsem ňáká jóó fanynka Wohnoutů, Gramofón je dobře prdlej a to se mi líbí:)

Hudební mišmaš protože já nezpívám, bohužel tak sem aspoň nacpu věty, který mi něco nějakým způsobem říkaj a nebo se mi jednoduše líbí.

Já, já, to jsem měl říct já!

A proč? Protože mě nic jinýho nenapadá.

Kufr, hrášek, stromek a další

17. prosince 2008 v 23:33 | queenofscots |  V rámci mezinárodní integrace
Tak teď jsem se tu vyřvala a popojedem, ne?

Už se konečně fakt těším domů. Jupíí:)


Tohle jsem vyfotila teďka v úterý s Chrisem po poslední sociologický přednášce, kde jsem se dozvěděla spoustu užitečných věcí. Jako třeba že jedna dánská koruna je 30 pencí, nebo že místo čokolády můžu před zkouškou jíst taky hrášek. A pak věta všech vět: You are a delfalted ball. Co byste mu na to řekli ... Vůbec poslední dobou se na svůj účet dozvídám tolik pěkných věcí. Ale, třeba dneska mě potěšil Jimmy, kterej mě přejel očima nahoru a dolů a pravil: "Tys docela zhubla" "No ... jo ..." "Sluší ti to" Dík:)

A mám konečně kufr. Jenom se děsím chvíle, až ho slečna stevardka za přepážkou na letišti v Newcastlu pošle po jezdícím pásu pryč do rukou neomalených zaměstanců letiště. Proč s tím musí tolik házet, bože můj, já chápu že je to těžký a blablabla, ale tyjo ať zůstane aspoň pojízdnej.

A na závěr hudební video, už dlouho jsem sem žádné nedala. The Cardigans - For what it´s worth. Je to taková zvláštní písnička, emotivní a milá zároveň. Pěkné lyrics, které se mě na štestí netýkají a na druhou stranu vlastně jo, páč každej si může slova jakýkoli písničky přebrat po svým, ne? Enjoy.


Dočasné pomatení mysli

17. prosince 2008 v 22:55 | queenofscots |  To radši nikde nepublikuj
Co já poslední dobou vytvářim za hodnoty ... nad tím by se jeden normálně rozbrečel. Právě se ze mě stal Břídil Roku. Teda už jsem jím dlouho, došlo mi to teprve až teď.

City a pocity, vztahy a nálady a povahy ... aaaach booooože. Kdo se s tím vším má pořád patlat.

Nesnáším neupřímný lidi.

Vše se vrátilo zase k normálu a ze mě spadla hrozně velká tíha. Jenže zanechala takovou podivnou prázdnotu. Nevím, co chci. Teda já to vím, jenže taky vím, že to teď nejde a je težký se s tím smířit.

Mám strach, z toho, co bude či nebude. Vyhlídky jsou takový já nevim, nijaký.

Jsem hloupá. Je mi dvacet a nevážím si, toho co mám. Ježííííš Marjáááá, proč jste mě někdo nenakop??? Prostě když něco strašně chcete, je těžký se smířit, s tím, že to nevychází. Tak ze sebe uděláte debila. Nebo teda tak jsem to udělala aspoň já.

Ufff, já už vážně potřebuju jet domů, už mi šibe.

Ty jo, já bych chtěla zajít k ňákýmu terapeutovi psychologovi, co má jezdící gauč a horu kapesníků a všechno mu to tam vyblít, schválně co by mi řekl.

Že jsem šílená broskev a neumím chodit na podpatcích.

Amen a tečka, hlavu vzhůru, všechno je sranda a dokud nejde o život, jde o hovno, ne?

Nemám křišťálovou kouli, víš?!

14. prosince 2008 v 16:45 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Vánoce jsou už nechutně blízko. Nadešel můj vytoužený týden s minimem školní docházky a obsolutně žádnou prací. Pominu-li ústní zkoušku ze španělštiny v pátek 19. (za trest) tak by to mohlo být docela fajn. Hlavně se musím nějak zabavit. Protože pak začínám vymejšlet hovadiny.

Všichni začali bilancovat a dávat si předsevzetí. No ... já se ani tak nechci ohlížet zpět, radši se budu dívat dopředu. Ne že bych se těšila, na to co přijde (už z principu se raději netěším, zklamaná jsem byla už tolikrát a silně přestává mě to bavit) ale chci jít jednoduše dál. A tak spojím jak bilancování věcí předešlých, tak předsevzetí a napíšu takový v podstatě dopis Ježíškovi (jeeeeej, akorát, že je to elektronicky, tak to nemůžu dát za okno ... sem by Ježíšek stejně radši ani netrefil).

Co bych si přála já:
- velkého plyšového medvěda, kterýho bych mohla objímat a plakat mu na rameno, až mi bude zle (zle buď z kocoviny nebo dalšího zklamání nebo až mi bude zle ze mně samotný)
- abych už nemusela podstupovat krevní testy a pak se dva týdny klepat hrůzou pokaždý, když mi zazvoní telefon
- víc důvodu k úsměvu než k pláči
- výlet za mámou do Austrálie
- teleport, abych mohla kdykoliv skáknout za Karin a ona za mnou
- samý fajn lidi kolem mě
- a aby se ke mě nastěhovala ségra

Co bych přála ostatním konkrétním lidem:
- mámě aby se vydařila Austrálie se vším všudy a byla tam konečně šťastná
- ségře aby to tu pěkně dokončila a v Austrálii aby to pěkně začala
- Karin aby konečně otevřela oči a došlo jí, že je skvělej člověk a aby vyhodila váhu z okna byla happy tak, jak je
- Honzovi aby byl prostě v klidu a happy a nezanevřel na mě
- Báře aby to tu se mnou ještě chvíli přežila a hlavně dělala, co jí baví
- Ondrovi ty jeho vytoužený svaly a aby mu taky chvíli vydržely
- Kubovi naplnění sebe sama
- Daně spoustu nových známých v Holandsku
- tetě a strejdovi konečně odškodnění za tu bouračku a hlavně pevný zdraví
- babičce a dědovi pěknou novou střechu, spoustu koťat a návštev od vnoučat

A celkově všem i sobě přeju hlavně spokojenost se sebou samotným a hodně radosti ze života.

Jo a svýmu blogu větší návštěvnost:))

Nepříjemná ženská na telefonu

13. prosince 2008 v 1:01 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Vždycky jsem neměla ráda nepříjemný prodavačky v obchoďáku. Nebo úřednice na pracáku a socáku a u přídavků na děti, který vypadaly, že pokud se jich zeptám ještě na něco, umlátí mě mojí vlastní občankou. Nebo teďka ta bába v bance, která byla vysoce pohoršena tím, že se jako student domáhám Maestro karty. Tyhle lidi mi kazili náladu a znepříjemňovali den. Nechápala jsem a je a litovala. Já sama jsem se ve svých několika povoláních snažila být milá. A myslím si že mi to celkem i šlo. Muzeum mě na to připravilo dokonale nenásilnou formou, jako tazatelka a hostestka jsem prostě být milá musela, abych si svůj počet dotázaných lidí co nejrychleji odbyla, v Albynu by mě jinak vyhodili. Tak jsem to vždycky ňák zuby nehty vydržela. Jenže ... teď mám nad sebou pouze jednoho nadřízenýho a když zrovna není v práci, můžu dělat ledacos. Sice mi od něj bylo řečeno, že do telefonu zním "very polite" což je možný, já si ale připadám jak robot opakující se stále dokola a už mi to leze silně na nervy. Lidi jsou blbý. Hrozně. Kdyby viděli, co na druhý straně telefoní linky potichu vyvádim, nestačili by se divit. Jsou to debilové a do toho telefnou hrozně ječej, kdo to má pořád poslouchat. Prostě se ze mě stala ta nepříjemná prodavačka/operátorka (telefonistka). A je to hrozný. Už nedokážu být milá!!! To je konec. Moji kolegové budou dozajista oslavovat, až zítra po mé poslední šichtě odejdu. Uíííííááááááá!

Somebody help meeeeeee!

11. prosince 2008 v 0:09 | queenofscots |  Vyjímečné stavy nouze
Uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!

Tohleto se prostě nedá!

Jsem teď v silicu

9. prosince 2008 v 0:40 | queenofscots |  Po přečtení radši zahoď
Tyhle chvíle mám vážně ráda. Vykoupaná a v pyžamu sedím si tu takhle po práci u nás v obýváku a srkám čaj. Nemusím nic, můžu co chci. Konečně.

V uších mi hučí Pendulum. Kdyby mi ještě tak před pár měsíci někdo řekl, že něco takovýho budu poslouchat, tak po něm okamžitě házím předěty rozličných tvarů. No ale poslouchám to a moc mě to ba. Uklidňuje mě to a žene vpřed zároveň. In Silico je "temný" a to se mi líbí. Už z toho pomalu hluchu a ani mi to moc neva.

You must have known the storm is coming, when clouds appeared.

Jooooj věci se mění a lidi taky. Vypadá to, že budu potřebovat novýho spolubydlícího. Teď už vážně.

Kdybych to vzala všechno zpátky, vyčítala bych si to a nebylo by to fér hlavně vůči němu. To je snad pochopitelný. Táhne mě dolů, omezuje v rozletu, ikdyž to nemá v úmyslu.

Děje se toho vlastně teď hrozně moc, když to tak počítám. Ale stejně mám pocit, že se furt nemůžu hnout z místa. Jakto? To nevím, ale já se hnu, už se na tom pracuje.

I´m an angel bored like hell and you´re a devil meaning well... Já prostě potřebuju občas nakopnout. Potřebuju, aby mě někdo hecoval:)

Chci si věcma a zkušenostma projít sama. Nabít si čumák a na věci přicházet ... sama. Tak to přece chodí, ne?

Ale nejvíc mám strach z toho, že nakonec na všechno zůstanu SAMA...

Suflé

7. prosince 2008 v 10:59 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Tenhle týden trhám rekordy. Tenhle týden je má aktivita nadprůměrná. Začala jsem vstávat relativně brzo (abych zjistila, že stejně všichni vychrápávaj do půl jedenáctý) a udělala jsem věci, který jsem už dlouho udělat chtěla. Teď zbývá jen doufat že se vše v dobré obrátí...

I need holiday. Už zase. Nejenom, že jsem nadprůměrně aktivní, jsem taky nadprůměrně mimo a mé sociální cítění se pomalu, ale jistě, blíží k nule. Z věty "Can I order" se mi dělá mdlo. Ale už jenom týden a pak se všichni ožereme na staff party.

Ruce mám jak feťák a není to moje vina. Chtěla jsem jít darovat krev, ale ňák jsem si to rozmyslela.

Kromě mě by holidays potřebovalo i mé pesimistické vnitřní já, který už mě začíná vážně srát, protože mi svojí paranoiou akorát kazí všechno pěkný. Dejte ho někdo pryč, já už ho nechci.

Jenom doufám, že nedopadnu jak to suflé ve východním bloku.

Just ...

4. prosince 2008 v 23:41 | queenofscots
... we will drag you from where you are to where you belong ...

Drag me asap!

Neni doma jako doma

2. prosince 2008 v 14:40 | queenofscots |  Po přečtení radši zahoď
Sedim ve skole v pocitacove ucebne a proboha, ja nemam co delat! Zatim mam cisty skore co se navstevnosti tyce, ale nak mi nedoslo, ze kdyz jsem ve skole sest hodin a z toho mam dve volne, tak nejak nebudu mit, co robit. Asi se pujdu tvarit vzdelane do knihovny nebo co ... Uz jsem dokonce dosla tak daleko, ze jsem v katalogu zacala vyhledavat cesky autory, zatim se mi podarilo najit Havla a Kunderu, ten je ale "missing".

Taky jsem se podivala na mail a co me tam necekalo, fotky z naseho noveho Pribramskeho bytu, kam nas mama v minulych dnech prestehovala. Fakt lepsi vyhoret, netusila jsem, kolik toho moje rodina dokaze nakumulovat... jsme proste syslove. A jak to vtesnali do toho malyho bytu taky mi je velkou zahadou, a ze se tam da vubec hnout takytez nechapu. A jak to tam chteji dat do poradku, na to radsi ani nebudu pomyslet.

Je mi z toho nak tak smutno. Jsem teda rada, ze se toho nemusim ucastnit, pac bych se asi musela odprasknout (ja nenavidim i kdyz si musim balit kufr). Ale chtela jsem se nak jeste rozloucit s tim nasim starym krasnym velkym bytem. Naposledy jsem tam byla v lete a pri odjezdu se to bez mensich citovych vylevu neobeslo (rvala jsem jak zelva).

Jinak vlastne proc jsme se prestehovali? Pac ja jsem fuc, ted uz i segra a mama poleti do Australie. Boze, my proste nedokazem sedet doma na prdeli, zrejme:) Nas stary byt byl az moc velkej a koneckoncu mel krivy zdi (no jo, byvalej druzstevni). Ale bude se mi po nem styskat, doma asi uz nikdy nebude takovy. Prece jenom jsem tam vyrostla a uz nikdy se segrou nebudem opalovat na zahrade nahore bez, hazet prskavky z balkonu a podpalovat tim stromy, lezt na strechu abysme mohli koukat na ohnostroj, uz asi tezko dojedu na bezkach az pred garaz.

Ale aspon, ze jsme porad v Pribrami. Mama si puvodne chtela postavit srub v Novohradskych horach, na coz jsem ji rekla, ze se v zadnym pripade nebudu z Ruzyne tahat az na nejjiznejsi cip CR. To jsou napady:)

Na druhou stranu, nas byt tady v Aberdeenu je dobrym utocistem, jsem za nej rada. Uz se z neho pomalu stava muj druhy domov. (Nikdy bych netusila, ze neco takovyho vypustim z ust:))

Occupation - šílenec

2. prosince 2008 v 0:42 | queenofscots |  To radši nikde nepublikuj
Poslední dobou chytám nerva až moc často. Příčinou jsem buď já sama nemožná a neschopná nebo moje pošahaná práce anebo Honza, kdo ho zná, určitě chápe.

Ale našla jsem řešení na takový nervy:) Ale to si nechám pro sebe.

Dneska po jednom takovým nervu v práci jsem vylezla na střechu. Až na to že, mrzlo, až praštilo, to bylo pěkný.

A už zase chodím na přednášky a možná začnu žít i jako normální člověk. Ty brďo já se normálně snad i těšim.

Fakt by mě zajímalo, jaký budu mít JÁ povolání, až (jestli) dodělám školu. Budu muset dělat něco kde budu minimálně řicházet do styku s lidma. Asi jsem se vážně měla dát na ty tučňáky anebo jít ve stopách mých rodičů geologů. No nic, už je pozdě, ale mezinárodní vztahy mě zatím baví.

Už jsem dělala ledacos, dalo by se říct. Chmel byl fajn, celej den na čerstvym vzduchu, trhala jsem a škubala a namotávala. A byla ohromná sranda vidět mé, jinak jako ze škatulky, spolužáky zmožený a špinavý od hlíny. Joo to byly časy:) Pak průvodkyně v muzeu. Tam jsem se vyřádila. Strašila jsem malý děti ve štolách, že na ně pošlu permoníka a klouzala se s lidma po Drkolnovské skluzavce. Taky jsem pak přepadávala lidi v Pražský a páčila z nich jejich politické názory anebo jim cpala letáčky Pepe Jeans. Jako hosteska jsem lidem nutila v Hypernově cigarety Viceroy, to bylo špatný. V Aberdeenu jsem si vyzkoušela prodávat holandský cibulky tulipánů na mezinárodním trhu a pak přišla nezapomenutelná zkušenost v baru jménem The Albyn, kde jsem jako barmanka míchala koktejly anebo jako servírka obskakovala místní snoby. Teď jsem v jednom pizza take-away a mám krotit tu moji milou zvěř, co se mnou pracuje. Taky mám být za každých okolností být milá k zákazníkům a řešit veškeré problémy a stížnosti. haaaaaaaaaaa, no to teda, zakazník je debil, hned jak zvedne telefon anebo vejde do krámu. V Albynu jsem se držela a dalo mi to taky hodně práce, tady už nejsem v nóbl podniku, tak si můžu občas dovolit někoho vyřvat nebo dělat ksichty u telefonu. Je to sranda, ale jak se říká, každá sranda něco stojí - mé fyzické i psychické síly. Ale! už jenom dva týdny a mám dvouměsíční pauzu a během těch dvou týdnů ... Míchal říkal, že má doma hodně alkoholu, že to prej nikdy nikdo nemůže vypít ... se ještě uvidí:)

3:10 to Yuma

1. prosince 2008 v 1:47 | queenofscots |  Že by něco normálního??
Ok, většina lidí, co má blog, tam sem tam dá nějakou tu "recenzi" na film nebo album. Já nebudu tento výtvor, co sem píšu, nazývat recenzí, páč prostě nebudu, nejsem duší novinář:) Takže tedy...


Já jsem nikdy ke klasickým westernům netíhla (i když přiznávám, jako malá jsem bezmezně milovala Vinnetoua), to asi proto, že jsme jich doma měli milión. No, ale pak jsem se na rok vyskytla v zemi westernů a dokonce se i byla podívat na místě kde se natáčelo Rychlejší než smrt a poprvdě řečeno, jsem si Divoký západ zamilovala. Westerny jsem sice ani poté nevyhledávala, jen jsem vždycky chvíli předstírala zájem, když mě moje nadšená maminka volala k televizi se slovy "Maruško, tam jsme určitě byli, pojd se podívat". Jenže ... 3:10 to Yuma. Kdo si myslel, že natočit fakt dobrej western, kterej by zaujal i diváka orientovanýho spíš na filmy dnešní doby, je nemožný, se sakra mýlil, brachu:)


Vše se odehrává v Arizoně ke konci 19. století, kde řádí banda Bena Wadea (Russel Crowe). Samozřejmé je přepadení dostavníku, kde podle mě odpráskli víc lidí, než tam ve skutečnosti bylo. Druhá dějová linie je život ranchera Dana (Christian Bale), který se topí v dluzích, kulhá jenom s jednou nohou, o kterou přišel ve válce Sever proti Jihu a snaží se být tím pravým otcem, ke kterému jeho syn bude vzhlížet. No a právě rancher Dan se nachomýtne k přepadení dostavníku a poté přispěje k zatčení Wadea ve městě Bisbee. Jenže vězení v Yumě je daleko a Wadea je potřeba dopravit na vlak ve 3:10. A tak se Wade a Dan spolu s dalšími vydávájí napříč pouští s Wadeovou bandou v patách ... Klasika western.

Vše ale zvedá do jiných dimenzí jak Crowe, tak Bale. Russel Crowe je můj nejoblíbenější a asi mu nadržuju, ale on prostě umí a z Bena Wadea vám jde chvílema mráz po zádech a chvílema byste mu leželi u nohou. Po Batmanovi je zajímavý vidět Christiana Balea, jako chlapa, který sice je zásadový, až hrůza, ale taky pořádně zmožený životem. Třetí postavou, která si zaslouží pozornost je Wadeova pravá ruka Charlie, který je místy až maniak-zabiják a kterej je prostě vážně cool. Herce bohužel neznám, ale klobouk dolů:)

Prostředí, po kterým se mi zastesklo a kam bych se hned rozjela zpátky a konec, který jsem nečekala. Takže kdo má rád Crowa nebo Balea nebo prostě akčňák trochu jinak (westernově) vřele doporučuju.