What a wonderful world

14. listopadu 2008 v 2:11 | queenofscots
Poslední dobou sem píšu akorát, jak je všechno hrozný. Nic není hrozný, to akorát já jsem hrozná:)

Co se událo, děje a bude dít.

Napsala jsem shit svého života a s větším či menším úspěchem odprezentovala své rádoby intelektuální kecy o tom, jak je to v Rusku strašně zajímavý a jak je dnešní společnost v úplně zoufalým stavu. Prý špatně mluvím o své matce. Kdyby to nebyl učitel, od kterýho mám dostat zápočet, kopnu ho. Tvářim se sečtěle a dělám, že mám ve všem jasno. Aby mi dali pokoj. A ráda bych si pohovořila o úrovni světové demokracie nad šálkem Tiki v Hubu. Nemám ale čas, musím totiž se švýcarem koukat lidem přes rameno, s výmluvou že tam maj na compu Tančící dům a Sedonu.

Taky je už hnusně a se sluníčkem jsem si dala spicha až po Novým roce na dovolený. Je zima a brzo tma. Což mi až tak vlastně nevadí. Loni mi to vadilo víc, to asi tím Brochem. Ten tak pěkně nesvítí. Vůbec, už mi přestává vadit spousta věcí.

Co mi ale vadí dost, jsou zápáďacký Vánoce, který v podstatě začínají v půce listopadu a končí 26. prosince. Sedím takhle ve Starbucks (který ale maj u mě plus, protože jediná výzdoba, když nepočítám červenobílý kelímky na kafe s vločkama, je divnej věnec na dveřích) s hrnkem oříškové čokolády a čekám na moji sestřičku, abych viděla, že je zdravá a žije (což je a žije, hrozný, bydlíme v jednom městě a vidíme se tak málo). V tom najednou začne z reproduktoru hrát taková ta vánoční hudba alá: Ally McBeal bloumá nočním New Yorkem a vypadá, že se z tý melancholie snad rozbrečí. Tak tam sedím, koukám z okna na šedivou Unionku (kde to s vánoční výzdobou přehánět zřejmě nikdy nepřestanou, jsem zvědavá, co přijde po modrým stromečku letos) srkám tu nechutně přeslazenou a předraženou čokoládu, poslouchám tyhle vánoční songy a je mi jak Ally McBealové v nočním New Yorku. Když začne hrát Louis Armstrong "What a wonderful world" už vážně zvažuju pláč nad melancholií všeho. Každopádně mě zachránila ségra. Díky ti!

To mi řekněte, jakej tohle má smysl. Já snad začnu jíst vánočku i s rozinkama.

Poslední dobou žiju hudbou. Doslova. Ne, že bych jindy nic neposlouchala, ale teď jí fakt žiju, vážně. Udává či podporuje náladu, pohled na svět a motivuje (i demotivuje). Mp3 je super vynález. A ty sluchátka, co mám, taky. A protože nejsem pokrytec, tak říkám, že není lepší pocit, než když vám do uší vyloženě někdo ječí vaší náladu, ať je jakákoliv.


Myslím si, že umřu na infarkt nebo něco podobnýho. Z dědičného hlediska je to vysoce pravděpodobné a z toho povahového zcela jisté.

Prý mám hroznou interpunkci. To by mě zajímalo, kde udělala Kriegrová chybu.

Domů letím 21. prosince. A těším se, jak jinak. I když už to asi nikdy nebude to pravý doma. Hlavně těch Vánoc v novým, cizím bytě plným krabic po stěhování se bojím. Kdyžtak si pustím Ryba rybě od Janka Ledeckýho a bude dobře.

A jinak? Pravda je zdraví škodlivá.

A když už máte pocit, že se půjdete oběsit z toho, že věci řešíte, i když to řešit nechcete, přečtěte si Coelha. Pomáhá.

And don´t look back in anger, jak říkají Oasis.

Mám hrozně ráda takovej ten pocit, když objevíte něco, co se vám hrozně líbí a přitom jste kolem toho už dlouho chodili, nebo jste to už viděli nebo slyšeli a teprve teď tomu přicházíte na chuť.

Supersonic.

A už je to moc dlouhý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama