Listopad 2008

Že by se blýskalo?

28. listopadu 2008 v 17:13 | queenofscots
Trpím jak zvíře. Jsem bez kofeinu. A se spánkovým deficitem. Už zase.

iPod funguje, on byl jenom vybitej, haháá, a to nejsem blondýna.

A dostala jsem drevokocůra a ten teď straší u nás před dveřma.

A moje zdraví je jen jedno a je všem, i mě, jedno.

A nepřijeli Francouzi s bonbónama, to je konec.

A jestli se dožiju zítřka, tak si koupim mini.

Takhle v noci o půlnoci

27. listopadu 2008 v 23:24 | queenofscots
Kávu si osladím, Word nahodím, iPod zahodím (protože ho hajzla budu reklamovat, proč se vždycky všechno musí hned posrat) a začnu snad už konečně psát. Dobrý je, že tímto posledním počinem "tyranie seminárních prací", jak to pojmenovala Karin, aspoň na čas končí. A ještě lepší je vědomí, že nejsem sama, co to nechává takhle blbě na poslední chvíli a prosedí nad tím celou noc před dnem D, kdy to má odevzdat. (Bára E. by na mě byla pyšná:)) Jenže pak, když už konečně házím esej do patřičného boxu, nakráčí takovej ten typickej příšernej snaživka, po kterym máte vždy tendenci něco hodit, jménem Daniel Henry (co to je vůbec za jméno?! rodiče asi neměli moc fantazie) a hodí tam svoji esej, kterou má ovšem odevzdávat až za týden. Na můj tázavý pohled, zda-li je normální a otázku: "To si děláš srandu, ne?" Odpoví: "To víš, já dělám věci s předstihem a včas, takovej jsem já." Pak s nosem nahoru odkráčí pryč (asi do knihovny nebo na nějaké podobně ušlechtilé místo) a já tam stojím s otevřenou pusou. Stejně je teplej.

Uhaháá

27. listopadu 2008 v 0:35 | queenofscots
To byste nevěřili, co je srandy na tom světě. Fakt. Ode mě to asi zní spíš jako ňáká póza, ale tentokrát to myslím vážně!:) Uhaháá. Já se teď směju až se za břicho popadám. Někdy upřímně a někdy proto, abych se furt nemračila a někdy jentak, ze šílenosti.

Homosexuálové jsou supr. S těma se nasmějete nejvíc.

"Mary, are you single?" ... chudák zákazník, stejně na něj v autě čekala ňáká ... ňáká:)

Kdo by proboha šel do strip baru bez peněz?? A povídal si s polonahýma kočkama a pak se divil, že po něm chtěj prachy? Divím se, že ho vykopli až po dvou hodinách. Ale dobrá story na vyprávění.

Doteď nevím, jesti jsem toho cyklistu sejmula já anebo on mě a švýcar ať si trhne nohou.

Národnost nenárodnost, jsou s chlapama akorát potíže a pak to končí tím, že lekám zákazníky, když se vztekám a zároveň směju, prohlašujíc, že chlapi jsou mi dobrý akorát na sex:) To už je ale trochu while ago, ale nic to nemění na faktu, že je to všechno vlastně jedna velká sranda.

Ať žije pomerančový džus. To mi připomíná bufet na hradu Točník, kde na "menu" měli "džusiky s brčkem". Doslova a do písmene. To je jeden z důvodů, proč je to můj oblíbený hrad.

Devil´s whore, zajímavý seriál z dob anglické revoluce ... nevím proč, ale odjakživa se mi líbili chlapi v historckých filmech, takový ty dlouhovlasý, s nedbalovkusnýma vousama a mečem (v podstatě Aragornův typ). Takový ty rádoby drsoni a přitom aaaaaaaaaaach. Asi se dám k nějaký skupině historickýho šermu, jestli to ještě vůbec existuje. No každopádně ta "devil´s whore" má na tyhle chlapy fakt štěstí.

Zítra (nebo už dneska?) je v naší drahé USA Den Díkůvzdání, jak mi hlásí Yahoo!. Když se zamyslím, za co bych vzdala díky já, tak bych asi řekla: "Díky za každé nové ráno, díky za každý nový den..." Chýlková to zpívala moc pěkně a ještě líp recitovala "Jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná" moje oblíbená pasáž.

Na závěr otázka k zamyšlení: Proč těhotenský testy vypadaj jako teploměry??:)) Zamyslel se nad tím někdy někdo?

Tak se mějte a smějte, všichni:)

Můj nový přítel

25. listopadu 2008 v 23:15 | queenofscots
To je on, dnes přišel (spíš přiletěl).

A je fakt super.


Video

24. listopadu 2008 v 16:46 | queenofscots
Já vim, že jsem s těma Killers už fakt otravná, ale myslím že tohle vystoupení je pojatý dost netradičně a originálně.

Líbí se mi to, mám z toho radost.



A víte vy co?

23. listopadu 2008 v 19:16 | queenofscots
Nehodlám už nic řešit, ať to za mě taky jednou vyřeší někdo jinej nebo ať se to vyřeší samo.

People come and go, things come and go.

Teď se pěkně patlám ve svém stresuplném životě a moc mě to baví. Eseje už nepíšu jindy, než noc před odevzdáním bez jakékoliv předchozí přípravy a je to celkem sranda, aspoň poznáte na co máte.

Absolutely necessary stuff these days is: coffee, coffee, coffee, nurofen, moje kožíškový boty, tmavej lak na nehty, gumové bonbóny Manyards, kachnička na spaní, vidina 14. prosince (kdy končím v práci) a radost z lístku na vlak, kde maj free wi-fi.

Rybičky pasuju po pavoucích na druhý nejnechutnější zvířata.

Mým nejoblíbenějším deviantem se oficiálně stala Lucka Kastnerová. Sociologické vysvětlení si nechám na zítra.

Včera jsem se s Michalem a Bárou klouzala. Teď už to nejde, protože prší.

Kterak do Aberdeenu sníh přišel

22. listopadu 2008 v 14:05 | queenofscots

Chumelí se chumelí a skoti jsou zmatení.

Je to sranda v tomhle světě. Centimetr sněhu a pomalu kalamita. No rozhodně mě tento sníh mile překvapil a zdá se být kvalitnější než ta chudinka, co tu byla parkrát vloni. Dokonce i křupe!

Dávám mu den, maximálně dva:)

Zase nestíhám. Proč začnu dělat věci, až když už mi hoří za prdelí? Nevím:)

Jinak co nového kromě sněhu? Rozcházím se s Honzou. Po třech letech. Možná je to jenom krize, možná ne. Cítím, že chci změnu, že takhle to dál nejde.

Jenže, co když dělám chybu??? Já nevím, lidi já nevím. Chci být "Hunter, again" ale zároveň se bojím, že mi bude chybět ... Co mám dělat?!?!

Do Vánoc zbývá měsíc, nic není definitivní a vše se snad nějak poddá a vyřeší.

Pochyby jsou hrozná věc a lítost ještě horší.

I wanna be happy, am I a deviant?

21. listopadu 2008 v 1:20 | queenofscots
Usnula jsem na gauči a před chvílí se probudila. Utíkám do spánku s tím, že až se vzbudím, bude vše jednodušší a lehčí. Nebude, místo toho jsem ještě víc zmatená a všechno se zdá být ještě horší a těžší. Ten přechod z říše snů do reality je pro mě čím dál tím víc těžší. Navíc už i ty sny mě zrazujou, ukazujou mi akorát věci, o kterých jsem netušila, že z nich mám strach. Fakt nic moc.

Změna je život a život je pes. Tak vám to povím. Ale jedno je jistý, jaký si to uděláš, takový to máš.

Bůhví, jak dopadnem, ale je dobrý vědět, jak dopadnout nechcem.

Takže sem drze dám jedno fakt výstižný video, co jsem v podstatě "šlohla" z Kuby blogu. Promiň, Kubo, to prostě nešlo to sem nedát, vzhledem k okolnostem, které vám zatím nejsou známé a brzo asi budou, protože jak se znám, tak to dlouho nevydržím a všechno to sem vybleju.

Jak říkám, video nemá chybu a ten song mi teď řve do uší v podstatě non-stop aby ještě prohloubil mé hodně zvláštní pocity z posledních dnů.

Enjoy.



Tak mě teď ještě napadá, v pondělí na sociologii se jeden kluk ustavičně hádal s učitelem o tom, jestli je "individual" nebo ne. Učitel tvrdil, že ne, kluk že jo. Je hrozně zajímavý uvědomit si, jak si lidi potřebujou připadat aspoň v nějakým ohledu důležitý. Já jsem zastáncem názoru, že jsme všichni stejně jenom ovce v jednom obrovským stádu a být "individual" je jen iluze, která je v nás vzbuzována proto aby nás mělo co hnát kupředu. Ať žije Matrix.



Are we human?

18. listopadu 2008 v 21:37 | queenofscots
And I´m on my knees looking for the answer.
Are we human or are we dancer?

Ať si říká kdo chce co chce, The Killers jsou prostě moji oblíbení. Proč? Protože "Somebody told me, that you have a boyfriend who look like a girlfriend that I had in January" mě dostalo. Zpěvák roztomilej k sežrání a zbytek kapely vyhlížející víc než podezřele je jak se zdá zajímavá kombinace. A po té vyloženě hudební stránce, aspoň pro mě jsou svý a originální, písničky mají buď svěží a povzbudivé (All these things that I have done) nebo až dojemně smutné (Read my mind).

Navíc jsou z Las Vegas.

Proto nadšeně očekávám nové album Day and Age. Hot Fuss bylo první a bylo skvělý. Sam´s town je podle mě trochu víc laděný do melancholična a proto se spoustě lidí moc nelíbilo. Mě velice. Takže jsem zvědavá na toto. Každopádně "Human" už je venku a na první poslech mě to moc neoslovilo. Za to na ten druhý ... a třetí a čtvrtý a....

Tu to mám a taky máte, video je ... no ... zvláštní, asi změnili režiséra či co. Takže spíše k poslechu.







Taky se vám valná většina songů, co máte opravdu rádi, z prvního poslechu nelíbila? U mě se to stává pravidlem...

PS: Toho videa od Maroon 5 za tim, si nevšímejte, nevím, co tam dělá a moje oblíbený nebude:)

Konec týdne

17. listopadu 2008 v 0:34 | queenofscots
Je to definitivní... Končím s Vánocema. Předvánoční atmosféra, kterou jsem kdysi dávno milovala, přestala existovat. Když vám nad hlavou blikaj modrý a žlutý zvonečky, dárěčky, pentličky, větvičky a podobný zhovadilosti, to se prostě nedá. Přišla jsem o poslední kus dětství, co ve mě zbyl. Vánoce jsou od toho, aby si obchodníci vydělali. Toť vše.

Ještě dávám šanci Vánočním trhům, co se tu mají někdy uskutečnit, ale to spíš kvůli těm německým klobáskám.

Přiznávám, že vše ještě můžou zachránit Čechy, medovina na Staromáku, purpura na plotně, vanilkový rohlíčky a Ginevra v rádiu. Ale prostě blikající Unionka a splašenej Aberdeen...

A hlavně je půlka listopadu, lidi pitomý. Jděte se vy blázni bodnout.

Letos si už ani nekoupím adventní kalendář.

Co vy? Kdy se vám zprotivily Vánoce?

V noci

16. listopadu 2008 v 3:38 | queenofscots
Ach zajíčku, proč ses nechal přejet tím vlakem? Já bych tě brala...

Noel

15. listopadu 2008 v 2:15 | queenofscots
Noel Gallagher je prostě génius. Už dlouho ho tajně miluju. Fakt:)

I need to be myself
I can't be no one else
I'm feeling supersonic
Give me gin and tonic
You can have it all but how much do you want it?
You make me laugh
Give me your autograph

...

You need to find out
'Cos no one's gonna tell you what I'm on about
You need to find a way for what you want to say
But before tomorrow

...

V intelektuálních výšinách

14. listopadu 2008 v 16:42 | queenofscots
Takže přátelé (pokud jste ještě někdo zbyl), ten shit mého života byl ohodnocen 18 body z 20.

Je mi jasný, že si říkáte: "No to je typický. To bylo jasný. Že jí to neni trapný."

Neni.

Já si stále myslím, že to shit je.

Ale mám radost, že mnou vyprodukované bláboly mají takovou cenu.

Dvě pozvání na kafe za účelem "intelektuálního tlachání aneb chci se socializovat" za poslední dva dny. Asi si ty oči začnu výrazně malovat častěji. Sranda je, že oba nosí kabáty. Nejsou týpci v kabátech nebezpeční? Ne, to jsou ty v baloňácích.

Myslím si, že mám velice dobrou paměť (zvlásť na všechny křivdy a špatnosti, co na mně byly dopuštěny:)) ale prostě mi odmítli kreditku, protože jsem zapomněla heslo. Nesnáším slovo "heslo". Je divný.

A už se zase vztekám. (Teď ale ne kvůli kreditce)

What a wonderful world

14. listopadu 2008 v 2:11 | queenofscots
Poslední dobou sem píšu akorát, jak je všechno hrozný. Nic není hrozný, to akorát já jsem hrozná:)

Co se událo, děje a bude dít.

Napsala jsem shit svého života a s větším či menším úspěchem odprezentovala své rádoby intelektuální kecy o tom, jak je to v Rusku strašně zajímavý a jak je dnešní společnost v úplně zoufalým stavu. Prý špatně mluvím o své matce. Kdyby to nebyl učitel, od kterýho mám dostat zápočet, kopnu ho. Tvářim se sečtěle a dělám, že mám ve všem jasno. Aby mi dali pokoj. A ráda bych si pohovořila o úrovni světové demokracie nad šálkem Tiki v Hubu. Nemám ale čas, musím totiž se švýcarem koukat lidem přes rameno, s výmluvou že tam maj na compu Tančící dům a Sedonu.

Taky je už hnusně a se sluníčkem jsem si dala spicha až po Novým roce na dovolený. Je zima a brzo tma. Což mi až tak vlastně nevadí. Loni mi to vadilo víc, to asi tím Brochem. Ten tak pěkně nesvítí. Vůbec, už mi přestává vadit spousta věcí.

Co mi ale vadí dost, jsou zápáďacký Vánoce, který v podstatě začínají v půce listopadu a končí 26. prosince. Sedím takhle ve Starbucks (který ale maj u mě plus, protože jediná výzdoba, když nepočítám červenobílý kelímky na kafe s vločkama, je divnej věnec na dveřích) s hrnkem oříškové čokolády a čekám na moji sestřičku, abych viděla, že je zdravá a žije (což je a žije, hrozný, bydlíme v jednom městě a vidíme se tak málo). V tom najednou začne z reproduktoru hrát taková ta vánoční hudba alá: Ally McBeal bloumá nočním New Yorkem a vypadá, že se z tý melancholie snad rozbrečí. Tak tam sedím, koukám z okna na šedivou Unionku (kde to s vánoční výzdobou přehánět zřejmě nikdy nepřestanou, jsem zvědavá, co přijde po modrým stromečku letos) srkám tu nechutně přeslazenou a předraženou čokoládu, poslouchám tyhle vánoční songy a je mi jak Ally McBealové v nočním New Yorku. Když začne hrát Louis Armstrong "What a wonderful world" už vážně zvažuju pláč nad melancholií všeho. Každopádně mě zachránila ségra. Díky ti!

To mi řekněte, jakej tohle má smysl. Já snad začnu jíst vánočku i s rozinkama.

Poslední dobou žiju hudbou. Doslova. Ne, že bych jindy nic neposlouchala, ale teď jí fakt žiju, vážně. Udává či podporuje náladu, pohled na svět a motivuje (i demotivuje). Mp3 je super vynález. A ty sluchátka, co mám, taky. A protože nejsem pokrytec, tak říkám, že není lepší pocit, než když vám do uší vyloženě někdo ječí vaší náladu, ať je jakákoliv.


Myslím si, že umřu na infarkt nebo něco podobnýho. Z dědičného hlediska je to vysoce pravděpodobné a z toho povahového zcela jisté.

Prý mám hroznou interpunkci. To by mě zajímalo, kde udělala Kriegrová chybu.

Domů letím 21. prosince. A těším se, jak jinak. I když už to asi nikdy nebude to pravý doma. Hlavně těch Vánoc v novým, cizím bytě plným krabic po stěhování se bojím. Kdyžtak si pustím Ryba rybě od Janka Ledeckýho a bude dobře.

A jinak? Pravda je zdraví škodlivá.

A když už máte pocit, že se půjdete oběsit z toho, že věci řešíte, i když to řešit nechcete, přečtěte si Coelha. Pomáhá.

And don´t look back in anger, jak říkají Oasis.

Mám hrozně ráda takovej ten pocit, když objevíte něco, co se vám hrozně líbí a přitom jste kolem toho už dlouho chodili, nebo jste to už viděli nebo slyšeli a teprve teď tomu přicházíte na chuť.

Supersonic.

A už je to moc dlouhý.

To bude sranda

12. listopadu 2008 v 17:51 | queenofscots
Tell his family that he won´t be okay.

Kej, aj, el, el!!!

And if you want me I´m your country

12. listopadu 2008 v 13:12 | queenofscots
Je mi ze všeho do breku.

Ale přesto nebrečím, i když by mi to si myslím pomohlo. Prostě to nejde.

Jenom bych chtěla vědět, jestli si za to můžu sama, nebo je to doopravdy všechno tak nespravedlivý.

Jsme všichni tragédi

11. listopadu 2008 v 1:22 | queenofscots
Tak už toho mám akorát tak dost! Co to s váma lidi je?! Všichni zvrací, trpí depresemi, všem se všechno sere, nikdo neví co se sebou, všichni se hádaj a jsou na sebe zlý a všechno je u všech prostě špatně! Proboha už tomu udělejte někdo přítrž, protože tohle prostě ne, ne, ne, ne! Já vím, že nejdu zrovna vzorným příkladem, ale už jsem konečně začínala mít pozitivní náhled na věc. Vzdyť máme všichni tolik pěkných věcí před sebou a tolik možností, jak se z týhle schízy dostat, tak proboha už come on! Lidi se mění, odcházejí a přicházejí. Změna je život a život je boj. Tak se všichni teďka pěkne seberem a budem si ho užívat, ať už tady v Aberdeenu, Plzni, Příbrami, Jincích, Praze, Brně nebo na severním pólu.

Začnu si každý den znamenat aspoň jednu pozitivní věc, co mě potkala.

Taky byste si měli vymyslet nějakou stategii.

Nebo se fakt naštvu a vyhlásím anketu o ztroskotance roku.

Každý, kdo si tohle přečte mi sem POVINNĚ napíše něco pozitivního.

Já začnu. Přišel asi v devět, podíval se na mě svýma hlubokýma očima a pravil: "Sháním spolubydlící, nevíš o někom a nemohla bys mi pomoct?" Španělovi s takovým úsměvem pomůžu vždy:) A podařilo se mi sníst CELOU dětskou pizzu, sice na etapy, ale to se taky počítá.

Jíst či nejíst?

10. listopadu 2008 v 16:54 | queenofscots
Vím, že tahlé fráze je hrozně otřepaná, ale Forrestova máma měla pravdu: "Život je jako bonboniera, nikdy nevíš, co ochutnáš."

Já, notorický požírač všeho sladkého v mém dosahu, si to prostě nedokážu odepřít a stále ochutnávám. Za poslední dobu se mi sice podařilo objevit jeden na první pohled obyčejně vypadající, ale překvapivě dobrý bonbón. Bohužel větší štěstí jsem ale měla na ty hnusný s rozinkama a kandovaným ovocem a extrémně hořkou čokoládou.

Prostě pravdu je někdy těžké strávit, zvlášť pokud vám ukáže, jak jste byli hloupí a slepí, když jste o ní neměli šajn. Upřímně, kromě věcí moc osobních na to, abych to tu rozebírala, mě sere, že jsem nepoznala, že člověk mně velice blízký trpí bulímií a já mu nebyla schopná od toho aspoň trochu pomoct... A teď je pozdě, protože jsem tisíce mil daleko a jediný co můžu dělat je posílat ti maily.

Karin řeknu ti to takhle. Chápu tě, já se taky málem rozbrečela, když mi v létě Onyx řekl, že "jsem se v tom Skotsku ňák spravila". A sice nezvracím, ale že bych dodržovala zásady zdravé stravy se říct rozhodně nedá. Většinou snídám čaj a kukuřičný lupínky s bílým odtučněným jogurtem v půl dvanáctý dopoledne a pak se až večer v deset po práci snažim do sebe nacpat malou dětskou pizzu a jediný co mi k ní dodává chuť jsou akorát ty sundried tomatoes, kterýma si ji obložím (ty jsou fakt výborný). Polovičku ty pizzy pak stejně donesu domů aby jí mohl druhej den sníst Honza. Vím, že to není nejlepší, ale slyšet od lidí "tys ňák zhubla, ne?" a vidět jak jdou kila dolů je moc fajn. Že jsme obě pěkně blbý, o tom není pochyb. Ale proč si prostě nalhávat, že na vzhledu nezáleží. Záleží a to hodně.

Asi mi ta sociologie už leze trochu na mozek, ale je to výsledek toho, jak a v čem žijem. Je to tím, že se všichni tváří hrozně cool a strašně happy a dělají ze sebe, to co nejsou. Ty si mezi nima připadáš, jako ztroskotanec. Jenže pak jdeš a postupně objevuješ a dozvídáš se nepříjemný pravdy. A nejhorší ze všeho je ta chvíle, kdy přijdeš domů a podíváš se do zrcadla ... Protože ti dojde, že jsme to my, kdo tomuhle průvodu kašparů vévodí...

Nemáte někdo brko??

8. listopadu 2008 v 17:35 | queenofscots
Jak jsem tady velice vyprávěla, že jsem se ze všeho probudila, tak to byla BLBOST! Jsem "naivní, pomlčka blbá". A pořád mám strach, že to není všechno...

Asi mi ještě chybí hodně k tomu opravdovýmu probuzení ze všeho.

Ale co, život jde dál, ne?

O čem že to zpívaj??

7. listopadu 2008 v 15:53 | queenofscots

So send my love a letterbomb and visit me in hell.

anebo

Do you have the time, to listen to me whine about nothing and everything all at once?
I am one of those melodramatic fools, neurotic to the bone no doubt about it.

a jeste

Do as I say not as I do because the shit´s so deep you can´t run away.
I beg to differ on the contrary agree with every word that you say.
Talk is cheap and lies are expensive my wallet´s fat and so is my head.
Hit and run and then I hit you again, I´m smartass but I´m playing dumb.

Já si nemůžu pomoct ale prostě aby mě nějak song oslovil, musí mít dobrej text. A i když si někdo může říct, proboha o čem můžou asi tak zpívat Green Day, tak pokud odmyslim zhulenecky písně typu Longview (která je ale jedna z nejlepších) tak Billie Joe je prostě dobrej. I když je American Idiot dost profláklý album a pode někoho i dost komerční, tak protě texty má vynikající. A potlesk i pro jeho kolegy, kteří si tam nacpali songy, které se sice do celkového kontextu nehodí, ale jsou správně ujetý - Nobody likes you (Mike Dirnt) a Rock´n´roll girlfriend (můj největší idol Tré Cool)

Všimli jste si, o čem zpívaj ženský? Buď o tom, jak ho chtěj a milujou a nebo jakej je to hajzl. O ničem jinym ne. Hmm, asi si to moc berou, ty sebestředný chlapy, co nedokážou na chvíli překonat tu svoji ješitnost a uznat že jsou to prostě břídilové, který ve svý aroganci dokážou i ublížit. A my se můžeme vztekat, můžeme brečet, ale nic z toho nám nepomůže. Hlavně, že jsou happy.

No, závěrem bych podotkla, že nejlepší texty mají stejně Svěrák s Uhlířem. Zrovna nedávno to tu měla Bára (nevim, kde to splašila). Co to pouštěla? Jo, "Neopouštěj staré známé pro nové, zvláště když jsou momentálně v nouzi"