Don´t look back in anger

16. června 2009 v 22:44 | queenofscots
Tohle je poslení článek, protože Mary se vrátila domů. A teď tu sama sedí, poslouchá bouřku a českou televizi a už vlastně ani neví, jak se má cítit a co si myslet.

Je přede mnou nejistá sezóna čili další výzva, tak mi držte palce.

Na fejsbuku mi bylo předpovězeno, že se v létě zamiluju. Huráá nebo možná i nehuráá, zamilovat se ještě neznamená být šťastná, že. Navíc jsem přišla na to, že chlapi mají asi v genech to, že nám lžou a prostě s náma nedokážou jednat na rovinu (v tomhle mi přijde každej chlap hroznej slaboch, ať už má ramena nebo ne). Tak nevim, jestli jimi mám v rámci zachování si svojí hrdosti opovrhovat a do každé "záležitosti" vstupovat bez očekávání a sladkého zamilovaní a být akorát cynickou nymfomankou (což může bejt občas docela sranda) anebo dělat trošku hloupou a aspoň chvíli si užívat toho pocitu, že mě má možná někdo rád. Hmm, těžká volba. Kterou ale zatím neni třeba řešit. Zase si tak plácám a nakonec bude všechno jinak. Jako vždy. Stává se to jenom mě nebo je to prostě tak, že plánovat prostě nemá cenu? Že to vždycky vyjde úplně jinak? Asi to tak má bejt, protože jinak by to byla nuda. Tím se budu prozatím utěšovat. Ale pak je tu zase jaký si to uděláš, takový to máš. Tak já už vážně nevim. Jsem zmatená tím vším, co se kolem mě a se mnou děje ale zároveň mě to baví, protože mám pocit, že fakt žiju. A to je hlavní, ne?

A na závěr takový menší "moudro" od Mary, královny Skotů, komplikací a změn: Život je od toho aby zkoušel, co vydržíme. Tak se držte, děcka:)



PS: Jestli vymyslim nějakej přijatelnej název pro novej blog, tak ho možná i založim:)

A jako úplně poslední poselství všem je tu můj theme song, kterej bych prosila abyste si always keep in your minds, protože má prostě pravdu;)

 

Where did all the love go?

11. června 2009 v 23:47 | queenofscots |  Mjúsic to my ears and yours too after all
I don´t know, I don´t know ...

What do we become tryin´to kill each other?
You´re faking it son, gotta get you tonight.
I suck another breath to the heart of the revolution
cause it still ain´t right.

Where did all the love go? I don´t know, I don´t know...

Whatever happened to the youth of this generation,
cause it still ain´t right.

In this social chaos there´s violence in the air.
Gotta keep your wits above you
careful not to stare...



Kasabian - West Ryder Pauper Lunatic Asylum - nejlepšííííí. Šílenost dovedená k dokonalosti. Všichni povinně poslechnout!

I'm always losing to win

24. května 2009 v 14:56 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Seems like it's time to begin...

Odmítám už cokoli chápat a očekávat.

Kill me if you dare.
Hold my head up everywhere.
Keep myself riding on this train.

A už mě ňák nebaví pouštět rádoby moudra do éteru přes tenhle blog ani tady vypisovat rádoby praštěné pohledy na obyčejné věci obyčejných dní.

 


Na zvednutí nálady

21. května 2009 v 19:41 | queenofscots |  Mjúsic to my ears and yours too after all
Hudba, music nebo mjúzik to je jedno, každopádně má to fakt blahodárný účinky na mou mysl ... no mysl možná ne, ale náladu a duševní pohodu určitě.Už aby bylo léto a všechny koncíky a fesťáky, aaach!

Už mám slíbený nový album od Prodigy, ochutnávka zde a nemá chybu:


A pak horlivě vyhlížim, s čim mě potěší mnou protěžovaní Kasabian ze svýho novýho alba. První písníčka Fire a klip k ní se fakt vyvedly, vypadá to, že Kasabian se zase posunuli o krok dopředu. Miluju Serge a jeho klobouky, ten chlap má prostě něco do sebe. Všem to tam vlastně sluší až na zpěváka Toma Meighana, z kterýho je pravá a nefalšovaná mánička. Hm, škoda, ale zpívá mu to dobře a to je dobře:)


Erase and rewind

19. května 2009 v 14:52 | queenofscots |  Vyjímečné stavy nouze
Kdo říká, co je dobře a co špatně??

Já, já a nikdo jinej.

Kdo říká, co mám dělat a co ne??

Já, já a nikdo jinej.

A hlavně, kdo říká, jaká mám bejt??

JÁ, JÁ A NIKDO JINEJ!

takže erase and rewind



Sex, stres a blablabla

19. května 2009 v 0:32 | queenofscots |  To radši nikde nepublikuj
Vždycky mám problém s tím, jak začít článek, protože mě nic originálního, co by navodilo směr a atmosféru, nenapadá. A mám problém s vyjadřováním se ... teda na papír, nebo monitor, to je fuk. Kdybyste mě potkali tváří v tvář, byla bych vám vykládala cokoli od toho, jak sou chlapi super počínaje, až po to, jaký sou chlapi idioti konče. Hrozně odivuju Báru, do kerý hučim každý pondělí v práci, když neni co dělat, že má takový nervy a ještě mě nepraštila lopatou. Já bych se praštila hned.

Taky jsem trochu experimentovala a researchovala a došla k závěru, že nejrychleji a nejefektivněji hubnu, pokud jsem ve stresu, tj. když se na mě vykašle kluk nebo když jsem ve svízelné životní situaci a uvědomuju si to víc, než je zdrávo. Tak kdo se n mě vykašlete, ať se můžu letos v klidu chodit opalovat na plavečák?

A čekaj mě poslední 4 týdny v Ab a už zase nestíhám. A začínám mít trochu strach, páč nevim, co mě čeká a nemine v té mojí milé rodné krajině. (cha, rým) Což mě činí torchu nervózní, čili ve stresu, takže hurááá, jsme tam kde sme chtěli. Takže vykašlávání se na mě můžem nechat na horší časy:)

A moudro z mého života na závěr: ikdyž si říkáte, že jenom sex vám nestojí za kruhy pod očima a častější převlíkání peřin, tak vězte, že stojí i za horší věci, protože usínat sám/sama pěkně sucks.

Dobrou noc, moje věrná kachničko na spaní, co když se na dvě minuty strčí do mikrovlnky, tak krásně hřeje. Tys můj věrný společník, který se mnou tráví každou noc, nikdy na mě nevrčí, nechrápe a vždy se nechá obejmout. Akorát, že sexu si s tebou člověk neužije ani za mák.

Is something missing?

7. května 2009 v 1:04 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Utahaná a otrávená vším, nalitá vínem a Baileys, poslouchajíc dokola a dokola White Shadows ... if you ever feel like someting´s missing, things you´ll never understand ... jsem si přečetla Kubův příspěvek na jeho blogu a spadla mi čelist.

Všemožnejma myšlenkovejma pochodama, který pak během asi pěti minut následovaly, jsem si uvědomila, jak je všechno hrozně oboustranný ... že proto, aby člověk mohl být šťastný, musí být zákonitě sobec nejvyššího kalibru, což na druhou stranu přináší stavy podobný tomu mýmu nebo Kubovýmu, kdy by toho člověk tolik chtěl a ikdyž jsou to věci banální a jednoduché, tak neni možno ... nebo jak je důležitý, aby se člověk cítil pochopen a hlavně aby stál druhým za to, aby se ho snažili pochopit ... a hlavně, že chtít je dobrej první krok, ale že jenom chtít nestačí ... že člověk asi musí občas zatajit dech a skočit ... a doufat v měkké přistání, anebo aspoň v takové, co mu otevře oči.

Zatím se mi potvrdilo, že všechno má svůj význam, ikdyž to zrovna teď třeba tak nevypadá. Musí být strasti abysme si pak vychutnali ty radosti. Musí být nějaký to dno, od kterýho se můžem odrazit. A dokud má člověk kolem sebe lidi, který má rád a oni mají rádi jeho, je to všechno dobrý.

Já osobně hlavně potřebuju mít pocit, že ostaním za něco stojím a že mě lidi můžou mít rádi takovou, jaká jsem ...

Moc alkoholu a málo spánku. Je toho tolik, co bych chtěla říct ale radši dobrou.

A stejně to řeknu ... prostě potřebujeme tu "spřízněnou duši" neboli někoho, kdo nám zvedne hladinu hormonů na takovou úroveň, že takovýhle věci nebudem mít potřebu řešit :) No, hodně štětí.

Try to listen

5. května 2009 v 17:24 | queenofscots |  No to si nemysli, holka
Na Tomínovo přání 10 věcí, který mám na Aberdeenu ráda (a který mi možná budou trochu chybět)

1. náš byt
2. grilování u nás na zahradě
3. moře a ty veeeelký rybářský lodě, ze kterých vám běhá mráz po zádech, když kolem vás proplouvají
4. Starbucks na Uninonce
5. výlety do Stonehavenu a k Dunnotar Castle
6. univerzitní campus v Old Aberdeen
7. moji věrní spolužáci Gaston a Zdeněk
8. Mirka a její nezaměnitelná španělština i přístup k životu
9. Bára, nejlepší spolubydlící na světě (ta první Bára byla ale taky super:))) a naše sáhodlouhý debaty o všem
10. Kopparberg Pear Swedish Cider



Sunny days, oh where have you gone?

1. května 2009 v 20:14 | queenofscots |  Vyjímečné stavy nouze
Když si vzpomenu, jak dopadli Vilém s Jarmilou, tak bych měla bejt vlastně ráda, že teď ležím sama v posteli, piju Colu bez kaorií a vybírám film na dnešní večer. Ale když si vzpomenu, jak si spolu Vilém s Jarmilou užívali, než oba skončili pod drnem, tak mě ta prázdná postel docela štve. No nic.

Mé teatrální nadání mi možná zlepšilo známku z jazyka hispánského, donutila jsem tři drivery aby mi dali pusu na tvář abych neuschla (to je fakt zoufalý, co), pustila jsem se z práce brzo a tím mé pozitivní zážitky končí. Posuňte někdo čas na 15. června, hniju tady zaživa.

Mnoho pozdravů a mám vás ráda, plus vy tam na české straně, taky byste mohli projevit víc nadšení z mýho návratu.

Longview

30. dubna 2009 v 23:54 | queenofscots |  Čo to trepeš?!
Poslední dobou sem píšu akorát samý bláboly o spodním prádle nebo chlapech, maximálně sem opíšu text písničky, kterej se mi z nějakýho důvodu zamlouvá (to o tom orgasmu si přečtěte ještě jednou, podle mě je v tom ukrytá hluboká životní pravda, hlavně pasáž s větrem a vánkem:)). Kam tohle spěje a kam spěju asi já? No prostě je to vidět i na komentářích, které jsou skoro nulové ... A teď už se mi sem ani moc psát nechce, abych pravdu řekla. Mám pocit, že to teď mám v hlavě srovnaný ažaž, ale čekám ňákou další zradu. To asi proto, jak jsem vytrénováná a zvyklá na to, že se všechno dřív nebo později, z větší či menší míry, zesere. Prostě neni inspiration, neni motivation. Každopádně, dneska jsem si koupila letenku domů a byl to zvláštní, ale pěkný pocit, když jsem zaškrla kolonku "one-way only". Vlastně teď stojim zase před dalším začátkem, co? Před další výzvou a ikdyž někde ve skrytu duše mám trochu strach,tak vím, že tohle je zase něco posouvacího a já posunout potřebuju, jinak budu nadosmrti všem vykládat jenom o chlapech a spodnim prádle. Asi to máme v rodině, že si neustále posouváme laťky výš a výš, asi zkoušíme, co vydržíme.

Nechtěla jsem sem o tom psát, ale napíšu, aspoň ve stručnosti. Jak je vidno, velikonoční prázdniny doma na mě zanechaly trvalé dojmy a následky. Bylo to super a aspoň mi to pomohlo zkousnout dvě další zklamání, kterých jsem se doma dočkala. Co si budem říkat, za tím prvním stál chlap. Mávla jsem nad ním rukou a nechala to bejt. Jenže se posledních pár dní budím s pocitem zloby a ukřivděnosti a v duchu vymejšlim, co bych mu tak řekla. Neřeknu mu nic, páč je to jenom další zkušenost a on jenom další ze zástupu chlapů, co jsou moc velký srabi na to, aby s holkou jednali na rovinu. Ale překvapuje mě, že ikdyž patří do kolonky "odepsáni", tak se občas budím s pocitem "Olivere, ty hajzle!"

Druhý zklamání bylo ale mnohem horší a radši ho nebudu moc rozpitvávat, abych situaci ještě nezhoršila. Na jednu stranu dotyčnou chápu a na tu druhou mám sto chutí ji polejt studenou vodou aby se už konečně probrala a vyhrabala z tý svojí "deprese" nebo co to má posledních pár let a přestala od sebe odhánět lidi, kterým na ní záleží. Protože jsem ji zrovna v tomhle období, jako kamarádku, o kterou se můžu opřít, postrádala.

Kam dál